Pozor! Babiš má nového konkurenta. Zvládne Petr Fiala porazit Andreje a posadit se do premiérského křesla? Jeho plány jsou celkem odvážné. Volby jsou však až v roce 2021. Čím chce ODS oslovit voliče? Plán mají poměrně odvážný!

Od Petra Fialy zazněla slova, která překvapila národ: „Chci porazit Babiše ve volbách do sněmovny v roce 2021!“ Co říkáte na plány současného předsedy politické strany ODS, dostane váš hlas? Podívejte se, co se na české politické scéně chystá.

Konzervativní liberálové musí spolupracovat

Předseda ODS Petr Fiala vyslal jasnou zprávu – strany, které sdílejí ideály ODS (konzervativně liberální strany) se nutně potřebují v následujících volbách spojit a podpořit jasně daný cíl – porazit současného premiéra Andreje Babiše, předsedu politické stran Ano.

Apel Petra Fialy podpořily pádné argumenty.  Vítězství konzervativně liberálních stran by pro ně znamenalo možnost:

Čtěte také: Co udělal tento muž, to bylo až nepochopitelné. Rozběhl se proti toulavému psovi, který si hrál na pláži. Co se stalo dále? Rozhodl se ke kopu. Po chvíli však svého činu litoval. Co se stalo? Podívejte se na video.

  • Bojovat s byrokracií
  • Provádět změny ve školství
  • Pokračovat v digitalizaci
  • Provádět nutné reformy

V neposlední řadě jde ale podle Petra Fialy o to: „…abychom překonali současnou bezobsažnou politiku, marketingové šílenství, vládní bezradnost a rozdávání a posunuli naši zemi mezi nejlepší na světě.“

Představa vítězného týmu

Svojí žádostí o spolupráci podobně smýšlejících stran Petr Fiala otevřeně uznal, že v současné podobě nemůže volby proti Andreji Babišovi vyhrát jednotlivec, ale že bude nutná spolupráce skupiny. Jaké strany se ale do této akce zapojí?

Petr Fiala uznává, že každý druh spolupráce s sebou přináší jak výhody, tak i nevýhody. Je ale nezbytně nutné, aby k ní došlo. Podle jeho vyjádření se obrací především na strany, které patří do konzervativně liberálního proudu – stejně jako jeho vlastní politická strana ODS.

Žádná strana nesdílí stejná přesvědčení, ale je důležité najít body, ve kterým se jejich názory shodují – ale stejně tak je důležité najít i ty body, kde se jejich názory začínají rozcházet. V tomto rozmezí je prostor pro spolupráci.

Nejde o první pokus

Na důvěryhodnosti Petru Fialovi nepřidává, že nejde o první koncept spolupráce stran, se kterým přišel – a ten předchozí se nedá nazvat zrovna úspěšným. Možná ještě máte v paměti jeho návrh na zrušení přímé volby, který nesplňoval přání občanů.

V minulosti ale ke spolupráci politických stran došlo – a nebyly to zrovna spolupráce krátké. V letech 1998–2002 byla v platnosti opoziční smlouva mezi ODS a ČSSD. V té době vznikl projekt Čtyřkoalice. Podíleli se na něm:

  • Lidovci
  • Unie svobody
  • Demokratická unie
  • Občanská demokratická aliance

 

Výzvy ke spolupráci ze všech stran

Neoficiální spojenectví mezi prezidentem Zemanem a premiérem Babišem, jehož výsledkem je diskutabilní zacházení s ústavním právem, vyvolalo pobouřené reakce mnoha politických stran. Návrh na čtyřkoalici přednesl již v červu Vít Rakušan – předseda Starostů a nezávislých.

Představa Víta Rakušana je taková, že strany by se spojily čistě za účelem vítězství vel volbách – za účelem poražení Andreje Babiše. Po volbách by se strany navrátily ke svým samostatným programům a ke svému samostatnému fungování.

Podobný názor sdílí i Markéta Pekarová Adamová, členka politické strany TOP 09. Ta se vyjádřila takto: Spolupráce stran konzervativně liberálního proudu je nutností, pokud chceme privatizaci ČR hnutím ANO zastavit. Schopnost dohodnout se i za cenu kompromisů voliči ocenili již ve volbách do EP, uděláme vše pro to, aby v následujících volbách byla integrace stran ještě větší.“

Kdo bude čtvrtou stranou?

Zdá se tedy, že tři ze čtyř stran jsou jasné:

  • ODS
  • TOP 09
  • STAN

Do potřebné čtyřkoalice ale stále jedna strana chybí – ale kdo to bude, o tom se zatím vedou spíše spekulace. Nejčastěji se při těchto spekulacích skloňuje název Lidovci – ale tato strana zatím nic nepotvrdila, ale ani nevyvrátila.

Účast ne této koalici ale jednoznačně odmítli Piráti. Jejich místopředseda (Jakub Michálek) argumentoval takto: „K tomu, aby se piráti účastnili velké koalice, není důvod především proto, že nadále chceme jít vlastní cestou.“

Dalším důvodem, proč se Piráti podle Jakuba Mchálka do koalice nehrnou, je to, že podle nich Babišovi podobná reakce vyhovuje. Jakub Michálek naznačil, že Andrej Babiš se rád prezentuje jako oběť – proto koalice proti němu nebude mít žádaný účinek.

Proč taková touha po opobloku?

Sestavení, udržení a spravování opobloku je velice složitou záležitostí, která s sebou nese mnohé potíže. Proč je podle Petra Fialy tak nezbytné, aby i přesto byl vytvořen a úspěšně doveden k vítězství v příštím volbách?

Jedním z hlavních důvodů je český volební systém. Náš volební zákon je výhodnější pro silnější strany a znevýhodňuje strany menší. Klasickým příkladem je D’Hondtova metoda – kvůli té potřebovala např. menší strana STAN dvakrát větší množství hlasu pro získání mandátu než silná politická strana ANO.

Dalším důvodem, proč je podle Petra Fialy nezbytné vytvořit silnou koalici je vznik nového hnutí Trikolóry, jehož zakladatelem je Václav Klaus junior (bývalý člen ODS). Toto hnutí pravděpodobně stáhne určité procento hlasů voličů, kteří by jinak volili ODS. Strana ODS sice není hnutím ohrožená, ale D’Hondtova metoda může proměnit i malé procento hlasů na velký dopad.

Co se může pokazit?

Spolupracovat se stranou ODS není úplně jednoduché – už proto, že se v ní vyskytuje mnoho výrazných osobnosti (např.  Jan Skopeček, Jan Zahradil, aj.).

Přístup k politice některých jejích výraznější členů je na hraně politických názorů strany a začíná se podobat spíše názorům stran SPD. Aby mohly ostatní strany s ODS spolupracovat, musela by ODS sjednotit vlastní názory a přístupy.

Navíc, i pokud by se vše podařilo, je ze klauzule, která pro koalice představuje obtížnou překážku. Podle této klauzule musí dvě strany, které kandidují spolu, získat 10 % voličských hlasů – v jiném případě jejich hlasy propadnou. V případě tří stran je o 15 % a v námi diskutovaném případu čtyř stran o 20 % – což už není malé místo.

V každém případě se ale strany musí mezi sebou nejdříve domluvit a najít čtvrtou stranu, která s nimi do koalice půjde.