Nejen jeho herecké kolegy, ale i širokou veřejnost silně zasáhla zpráva o smrti nadaného herce, hudebníka, režiséra a dramatika. A o to více je to zpráva bolestivá, když zvážíme, že si zvolil dobrovolný odchod z tohoto světa. Co se může honit v mysli úspěšného muže, který je obdivován, a jehož práce je ceněna, že spáchá takový hrozný čin? Jaké zoufalství a beznaděj jej musely pronásledovat, když se rozhodl vzít život, a to ještě, když mu nebylo ani 50 let a spoustu krásných let měl ještě před sebou?
Nadaný umělec
Peter Mankovecký působil jako vedoucí Katedry herectví na Divadelní fakultě Vysoké školy múzických umění (VŠMU) v Bratislavě. Zemřel již před šesti lety ve věku pouhých 45 let. Byl jedním z nejvyhledávanějších a nejoceňovanějších skladatelů scénické a filmové hudby, a to nejen na Slovensku. Naspal hudbu k více než 80 inscenacím pro různé slovenské, české, ale i zahraniční divadla. Měl talent, který se vidí jen zřídka. Kolegové jej měli rádi i pro jeho přátelskou povahu a obdivovali jeho um.
- Narodil se 16. února 1968
- Po studiích působil v Divadle SNP.
- Od roku 1995 pracoval jako umělec na volné noze.
- Od roku 1996 pracoval jako pedagog na VŠMU v Bratislavě.
Právě na VŠMU patřil ke stálicím profesorského týmu, v roce 2010 se stal dokonce vedoucím Katedry herectví. Realizoval zde výrazné změny, režijně nastudoval řadu inscenací a k nim také připravil hudbu. Byl také úzce spjatý s Činohrou Slovenského národního divadla. Už jako student velmi úspěšně ztvárnil roli Romea v shakespearovském dramatu Romeo a Julie. Velice aktivně produkoval hudbu k mnoha dalším inscenacím Slovenského národního divadla, jako poslední to bylo Stvoření světa z roku 2007.
Přesto se rozhodl vzít si dobrovolně život. Podle zveřejněných informací jej v bytě našla jeho partnerka spolu s dalším hercem. Vybral si velmi drastickou smrt oběšením. A t o i přesto, že měl partnerku a také děti, které miloval.
Osudný den
Co se vlastně v onen osudný den stalo? Jedinou vadou na jeho bohatém uměleckém i osobním životě byla neřest, která jej provázela dlouhé roky a o které dobře věděli nejen jeho přátelé, ale i kolegové. Alkohol. To, že si rád dopřál ne jednu skleničku, nebylo žádným tajemství, a i samotný Peter to přiznával zcela bez okolků. Už méně se ale mluvilo o něčem jiném – o hráčské vášni, která se právě s vypitým alkoholem ještě stupňovala.
Mlčet se přestalo až po jeho tragické smrti. Ukázalo se, že hazard mu pořádně zkomplikoval život. Navzdory tomu, že měl mnoho práce a zakázek a na nedostatek peněz si rozhodně nemohl stěžovat, hazard jej přivedl do vážných potíží. Po smrti se odhalilo, že měl obrovské dluhy. Nákladný život, který vedl, hráčské dýchánky, účty za alkohol, to vše stálo obrovské sumy peněz, které jednoduše neměl, a tak to vyřešil tak, jak mnoho jiných lidí – začal si půjčovat. Jenže snadno se pak dostal do nekonečného kruhu splátek, které nedokázal pokrývat, dalších půjček, hazardních her, alkoholu a dalších problémů. Jednoduše se mu stalo to, co mnohým lidem předtím. Nedokázal zvítězit nad svou závislostí a výčitky, strach a hanba jej nakonec přinutily sáhnout si na vlastní život.
Bohužel jej od tohoto hrůzného činu nezastavilo ani pomyšlení na své děti a partnerku. Měl dva malé syny. Jejich matka, bývalá manželka Eva Mankovecký, se ani nějakou dobu po sebevraždě nedokázala vzpamatovat. Přesto že se s ní rozvedl, nedokázala jej přestat milovat a vždy byl v jejím srdci nejen jako otec jejich dětí, ale také jako manžel a životní partner. Nyní chce především ochránit své syny, aby byli co nejméně vystaveni mediálnímu tlaku, a také, aby si na svého otce zanechali co nejlepší vzpomínky.
Ztráta pro celý divadelní svět
Tělo 45letého muže bylo nalezeno bez známek život v jednom z jeho bytů v Trnavské ulici. Přivolaný lékař již pouze konstatoval smrt, Peterovi nebylo možno nijak pomoci. Cizí zavinění bylo předběžně vyloučeno. Po sobě nezanechal Peter Mankovecký žádný list na rozloučení nebo vysvětlení či omluvu. Nedá se ale soudit, jaké hnutí mysli jej k tomu vedlo, a co v poslední době prožíval. Dluhy, pocit, že zklamal spoustu lidí, stud a bezmoc jej možná sžíraly natolik, že si již nedokázal pomoci. Zda mu to někdo může zazlívat, je otázka. Možná by byla šance jeho problémy řešit, kdyby našel odvahu, ale to není na nás abychom soudili. Především je nutné myslet na soukromí jeho rodiny, kteří jistě o přehnanou pozornost nestojí.
Je škoda, že odešel tak nadaný člověk, který ještě nejen slovenskému divadlu jistě měl mnoho co nabídnout. Musíme ale respektovat jeho svobodné rozhodnutí, že když už neměl pro co žít, rozhodl se odejít na jiný břeh.
