Yvetta Simonová, jedna z nejvýznamnějších postav české hudební scény, nedávno oslavila své 96. narozeniny. Přestože by se mohlo zdát, že je obklopená radostí a oslavami, zpěvačka vyjádřila hluboké obavy a smutek. Její slova, která pronesla v rozhovoru, odhalují, jak těžké je pro ni smířit se s tím, že její fyzické síly slábnou a že se musí vzdát toho, co milovala – vystupování na pódiu.

Narozeniny, jako stresující událost

Yvetta se svěřila, že narozeniny pro ni nejsou žádným důvodem k oslavě. Naopak, považuje je za stresující událost, kdy se kolem ní shromažďují lidé, novináři a fotografové. „Narozeniny jsou hrozný. Nikdy to nebylo v klidu. Vždycky hodně lidí… a reportéři, fotografové, to je nejhorší,“ přiznala.

Ztráta pódia

S tím, jak se Yvetta Simonová potýká se svým zdravím, cítí, že jí chybí to, co bylo po většinu jejího života jejím domovem – pódium. „Nejsem ve svém prostředí, nemůžu pracovat, to mi strašně chybí – publikum, lidi,“ řekla. V loňském roce ještě vystupovala se svým dlouholetým přítelem Josefem Zímou, avšak oba si uvědomili, že jejich schopnosti se s věkem mění.

Nový život v domově seniorů

Po dlouhém váhání se Yvetta rozhodla přestěhovat do Domova seniorů v pražských Hájích. I když se snažila zůstat ve svém bytě na Hadovce, nakonec si uvědomila, že sama to nezvládne. „Najednou jsem zjistila, že se už o sebe nedokážu dobře postarat. Vypadlo mi z hlavy, jaké prášky mám kdy brát. Bála jsem se bez pomoci osprchovat,“ svěřila se. Přestože se Yvetta snaží přizpůsobit novému prostředí, stále se cítí osamělá. Její život v Domově seniorů je pro ni novou výzvou, ačkoli si uvědomuje, že je to pro její bezpečnost nezbytné.

Reflexe nad dlouhověkostí

Yvetta Simonová se také zamýšlí nad tím, co pro ni znamená dlouhověkost. I když se může zdát, že žít dlouho je požehnáním, ona to vidí spíše jako prokletí. „Člověk pořád čeká, že to skončí, a ono to nekončí. Už nejsem k ničemu. Kdybych mohla, tak se zabiju,“ prohlásila. Její názory na dlouhověkost vyvolávají důležité otázky o kvalitě života versus jeho délce.

Vzpomínky na minulost

Přestože je Yvetta v současnosti zavalena obavami a smutkem, její vzpomínky na minulost jsou plné krásných okamžiků. Její kariéra byla plná úspěchů, ačkoli nyní se zdá, že je to všechno daleko. „Můj život byl plný Karlů!“ vzpomíná s úsměvem na tváři, i když se její slova mísí s melancholií. Tyto vzpomínky na minulost jí dodávají sílu, ale zároveň ji nutí přemýšlet o tom, co se ztrácí.

Zdroj: Ahaonline.cz