Peteris Klava, lotyšský pediatr s 25 letou praxí, se zabývá nejen medicínou, ale i psychologií a vlivem rodičů na dítě. Svět šokoval svým tvrzením, že děti se nemocnic děsí, protože více než dvě třetiny rodičů jim dali takový příklad.

[hana-code-insert name=’google‘ /]Slabošská generace

Fyzická a psychická trauma ze vstupu do nemocnice, nebo na nemocniční oddělení, jsou opravdu obdivuhodná. Přitom je dokázáno, že dítě se nemá čeho bát a při pobytu v nemocnici to nejedno samo i zjistí. Lékaři, sestřičky, ba dokonce i souputníci malého pacienta mu pomohou jeho strach překonat a dokážou mu, že o nic nejde a na tomto místě mu lidé jen pomohou. Proč se děti nemocnic bojí? Protože před nemocnicemi odpadává více než polovina rodičů a ve svých dětech tak budují vědomí, že k lékařům netřeba chodit, neboť vzbuzují strach.

Klava o rodičovské hlouposti

„Rodičovská hloupost způsobuje dětem největší utrpení. Nevědí, jak s ní bojovat, vědí jen to, že nemocnice je nebezpečné místo, kde mu budou chtít ubližovat. Nemocnice a lékaře mají uchované jako špatné lidi, před kterými je třeba mít strach. A co je ještě horší, vnímají nás jako tyrany a hlupáky, kteří je přecpávají léky a chtějí zničit celý svět.“

Podle vyjádření odborníka chodí právě děti do nemocnice zraněné, ale ne na těle, ale na duši. Roztřesené rty a ustrašené tváře má chirurg ve dveřích denně. Jako první uvidí bázlivé dítě a za ním rodiče se smrtí a nenávistí v očích. Statistiky přitom dokazují, že první místo v žebříčku usmrcených dětí mají nehody. „Mezi ně patří nejčastěji otcové, kteří se posadí za volant auta opilí, nebo připítí a dozadu si posadí svého potomka. Druhou nejčastější příčinou úmrtí jsou dárky od otců pro své syny, kteří jim už po dovršení patnáctého roku života darují skútry, či čtyřkolky.“ šokuje lékař. Právě rodiče, kteří jsou z návštěvy lékaře celí bez sebe, svým dětem často ke zraněním dopomáhají. O smrti nemluvě.

„Jsou to slaboši. Lékařů se bojí, ale v životě chodit neumí. Druhou nejčastější příčinou úmrtí dětí jsou utonutí. Nejčastěji k nim dochází poté, co je rodiče nechají v bazénu samotné, nebo v péči sourozenců, kteří jsou mladší 15 let.“ informuje lékař. Mnoho nehod je spojených i s drogami a alkoholem, které mají také na svědomí nezodpovědní rodiče. Pediatři a psychologové se shodují, že ve více než 95 % případů stála za vyzkoušením drog nevšímavost nebo benevolentnost rodičů. Jen 5 % se na návykové látky dalo pouze pod vlivem kamarádů, aniž o tom rodiče měli byť jen tušení.

[hana-code-insert name=’google‘ /]Nedokážou jim dát ani první pomoc

Lotyši před pár měsíci realizovali výzkum v celé Evropě, jehož cílem bylo zjistit odpovědnost rodičů za příčiny neštěstí, zranění a nehod svých potomků. Ukázalo se, že až 70 % rodičů mělo na svědomí neštěstí, které si vyžadovalo návštěvu nemocnice a z nich jen třetina dokázala svým dětem podat první pomoc! Nemluvě o tom, že do nemocnice viníci nehod nebyli se svými dětmi schopni přijít.

Většinu traumat dětí mají na svědomí jejich rodiče. Za všechny stojí příklad 7letého děvčátka, které bylo žíznivé a otec ji poslal vzít si vodu do kuchyně samotnou. Výsledek byl, že dívka se místo limonády napila chemikálie na dezinfekci toalety. Ta byla totiž přelita do láhve od limonády a uložena pod dřezem v kuchyni. Dívce byla transplantována játra a na náročnou operaci za 200 000 eur se skládala celá její rodina a blízcí.

Emoční traumata

Právě emoční traumata, které mají na svědomí rodiče, jsou podle pediatra metlou lidstva. Děti si je s sebou nesou až do dospělosti a od nich se odvíjí mnoho jiných věcí v životě od chování k partnerovi, vlastním dětem, institucím, ale i mnoho jiných a zejména drobných reakcí v každodenním životě. Ať už rodiče dítěti emoční traumata zapříčinili přímo, nebo je jen živili v bezdůvodném strachu, ponesou si to s sebou.

[hana-code-insert name=’Dole‘ /]Zdravotní ani psychický stav, v jakém dítě vyrůstá, se totiž neodvíjí od množství povolených sledovaných programů v televizi, ani sociálních sítí. „Nejlepším způsobem, jak naučit rodiče myslet, je změnit zákony.“ tvrdí Klava. Lidé, kteří se o ně nedokážou postarat a naučit je plnohodnotně žít, nemají mít podle rozčarováných lékařů děti. „Pokud své děti bijeme a zakazujeme jim věci, které dělají jen na základě toho, k čemu jsme je svým neuváženým chováním podnítili, pak je na místě sterilizace, jak v rozvojových zemích.“

V Německu byl naposledy realizován průzkum priorit mladých lidí. Až 70 % zúčastněných uvedlo v první desítce příček jako priority vzdělání, zaměstnání, příjem, bydlení, multikulturní rozvoj. Děti se nacházely až ve druhé desítce!