Herečka Daniela Kolářová otevřeně promluvila o důvodech, proč se po dlouhých 45 letech rozhodla opustit Vinohradské divadlo. V exkluzivním svědectví, které zaznělo v audioknize Portrét, popsala nejen náhlé rozhodnutí odejít, ale také zásadní roli, kterou v jejím odchodu sehrál tehdejší ředitel divadla Tomáš Töpfer. V následujících řádcích se dozvíte, co herečku přimělo ke zlomovému kroku, jak se změnila atmosféra v divadle a proč s Töpferem přestala mluvit.

Rozhodnutí přišlo náhle

Daniela Kolářová popsala, že k definitivnímu rozhodnutí odejít z divadla dospěla v jediný den. Přišla jí informace, že vedení plánuje „šetřit“ na ní i jejím hereckém kolegovi Viktoru Preissovi. Ta zpráva v ní silně rezonovala, a jak sama přiznala, všechno se jí rozložilo v hlavě během cesty tramvají domů. Po příchodu domů vzala telefon a okamžitě oznámila, že končí. Toto zásadní rozhodnutí bylo podle jejích slov definitivní, i přes následnou reakci Tomáše Töpfera.

Zklamání z vedení divadla

Herečka také zmínila, že Töpfer jí na její odchod reagoval pouze stručným dopisem, v němž psal, že jejímu rozhodnutí nerozumí. Pro Kolářovou však už bylo pozdě – rozhodla se a nemínila měnit názor. V jejích slovech bylo jasně cítit zklamání nejen z jeho reakce, ale i z celkové atmosféry, která v divadle panovala. Kdysi domovské prostředí se podle ní proměnilo v místo, kde ztrácela chuť pokračovat.

Proměna Tomáše Töpfera

Kolářová si neodpustila srovnání Töpfera, jakého znala kdysi, s tím, kterého poznala ve funkci ředitele. Přiznala, že ho vnímala jako zcela jiného člověka. „Ani v komunikaci s ním, protože třeba speciálně ten Tomáš předtím, jak jsem ho znala, než s Eliškou Balzerovou začali znovu dělat Fidlovačku, než se ocitl v roli šéfa, se choval úplně jinak, než když pak byl šéfem divadla,“ sdělila otevřeně. Změna chování jejího někdejšího kolegy ji zjevně zaskočila.

Komunikace se vytratila

Podle Kolářové byl problém i v komunikaci – nebo spíše v její úplné absenci. „Najednou jsme spolu vůbec nekomunikovali, takže to už vlastně bylo jedno,“ dodala s patrnou lítostí. Místo otevřeného dialogu nastoupilo mlčení, které zřejmě bylo poslední kapkou v jejím rozhodnutí divadlo opustit. Takové prostředí pro ni přestalo být přínosné a inspirativní.

Dlouhá kariéra bez rozloučení

Kolářová ve Vinohradském divadle působila téměř půl století, a přesto její odchod proběhl téměř bez povšimnutí. Žádné slavnostní rozloučení, žádné poslední děkovačky. Její konec byl tichý, avšak silně symbolický. Dokazuje to, že i slavní herci mohou zažívat zklamání a vnitřní konflikt, pokud vedení instituce přestane naslouchat jejich potřebám.

Nešlo jen o únavu

Mnozí by si mohli myslet, že za odchodem byla únava nebo věk. Kolářová ale jasně dala najevo, že šlo o hlubší pohnutky. Způsob, jakým s ní bylo jednáno, a odcizení mezi kolegy hrálo klíčovou roli. Její slova tak nejsou jen osobní zpovědí, ale i varováním, jak může změna ve vedení ovlivnit celý kolektiv a náladu v týmu.

Ticho po bouři

Po jejím odchodu se ve veřejném prostoru příliš mnoho reakcí neobjevilo. Töpfer se k situaci víceméně nevyjádřil, kromě krátkého dopisu. Kolářová zůstala v ústraní, ale nyní po čase, v audioknize, otevřela citlivé téma. Svým klidným, ale přímým popisem ukázala, že ani velká jména nejsou imunní vůči zklamání a vnitřnímu smutku.

Ohlédnutí s trpkostí

Její zpověď je dojemná, ale zároveň mrazivá. Kolářová se nedočkala pochopení, ani když šlo o závěr jejího hereckého působení na prknech Vinohradského divadla. Odcházela s hořkostí, ale i s jistotou, že se rozhodla správně. Ukázala, že někdy je potřeba dát přednost vlastní důstojnosti a psychické pohodě, i když to znamená ukončit kapitolu, která trvala skoro půl století.

Zdroj: ahaonline.cz