Bez Jiřího Bartošky si český filmový svět už nikdo neumí představit. V oboru působil přes půl století, stal se respektovaným hercem, ale především tváří Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Právě díky své pozici prezidenta festivalu se znal snad s každým, kdo v českém showbyznysu něco znamená. Poslední rozloučení v pražském Rudolfinu tomu odpovídalo – byla to událost, jaká se jen tak nevidí. Do slavnostní síně dorazily desítky hereckých osobností, včetně těch, kteří se jinak na veřejnosti téměř neobjevují.

Polívka přišel i přes zdravotní potíže

Jednou z nejsilnějších postav smutečního shromáždění byl Bolek Polívka. Herec, kterého trápí problémy s chůzí a který si vypomáhá holí, přesto dorazil osobně. A přestože byl dojatý, neztratil svůj typický humor. „Když za mnou jezdila moje maminka na kolej, tak mi říkala: Bolku, podívej se na toho pana Bartošku, jak je hezký oblečený. Ty chodíš jak vandrák! Jednou jsme si kvůli tomu z legrace vyměnili šaty, já mu dal svoje a on mně zase ty jeho. Přijela maminka a zase říká: Bolku, co jsem ti říkala, zase jako vandrák, podívej na toho pana Bartošku! Jeho kouzlo vítězilo i nad ošacením,“ zavzpomínal s úsměvem.

Víno místo slz a smutek proměněný v oslavu

Na rozloučení nepanovala klasická pochmurná nálada. Místo slz teklo v Rudolfinu víno a vzduchem se nesly příběhy plné smíchu i vřelosti. Lidé se nechtěli utápět ve smutku, ale oslavit Bartoškovu jedinečnou životní cestu. Bolka Polívku místo manželky podpíral herecký kolega Ivan Trojan, který mu byl oporou. Miroslav Donutil se do sálu dostavil po boku své manželky Zuzany, která mu pomáhala nejen fyzicky, ale také emocionálně.

Donutil přišel s manželkou i Zedníčkem

Zuzana Donutilová vedla svého manžela Miroslava, ale nejen jeho. Po druhém boku měl Donutil také dalšího velikána – Pavla Zedníčka. Oba byli viditelně pohnutí, ale odhodlaní vzdát příteli důstojné sbohem. Donutil se s Bartoškou znal dlouhých 55 let a nejvíce si cenil jejich společného natáčení dokumentárního cyklu Na cestě, který jim prý přinesl ty nejzajímavější zážitky. Jeho slova o přátelství a společných dobrodružstvích rezonovala mezi všemi přítomnými.

Kostka a Satoranský dorazili společně

Důstojnou přítomnost zvolili i herci Petr Kostka a Jaroslav Satoranský. Oba dorazili spolu, postávali chvíli stranou davu a zdáli sledovali situaci. Kostka mezitím vyřizoval telefonát, a když je novináři oslovili s žádostí o vyjádření, s úctou odmítli a odebrali se dovnitř sálu. Jejich zdrženlivost byla sama o sobě gestem úcty vůči Bartoškovi, se kterým je pojilo dlouholeté profesní pouto.

Kaiser si zapálil na počest Bartošky

S Jiřím Bartoškou se přišel rozloučit i Oldřich Kaiser, který dorazil se svou ženou Dášou Vokatou. Při rozhovoru s novináři si herec bez rozpaků zapálil cigaretu a s úsměvem prohlásil, že to dělá na Bartoškovu počest. Právě on byl totiž známý svým vášnivým kuřáctvím. Ve stejném duchu si cigaretu neodpustil ani Arnošt Goldflam, který Bartošku popsal jako osobnost s nezaměnitelným šarmem a ironií.

Rozloučení jako výjimečná událost

Obřad se proměnil v důstojné, ale přesto uvolněné setkání, které připomínalo oslavu života více než klasický smuteční ceremoniál. Lidé se objímali, vzpomínali a sdíleli chvíle, které s Bartoškou prožili. Bylo zjevné, že tento herec zanechal za sebou hlubokou stopu nejen v české kinematografii, ale především v srdcích svých kolegů a přátel. Právě osobní dotek a lidskost byly aspekty, které jeho osobnost tolik vystihovaly.

Legenda, na kterou se nezapomíná

Jiří Bartoška zůstane symbolem českého filmu a festivalu, který díky němu získal světový lesk. Jeho charisma, elegance a smysl pro humor tvořily kombinaci, na kterou se nezapomíná. Rozloučení v Rudolfinu nebylo jen smutnou povinností, ale skutečným vyjádřením vděčnosti a obdivu k muži, který celý život rozdával radost a eleganci. A i když jeho fyzická přítomnost zmizela, jeho duch zůstane součástí české kultury navždy.

Zdroj: Expres.cz