Miloval publikum, estrády a potlesk, ale osud mu nadělil pověst „nejošklivějšího českého herce“. Karel Effa dokázal svou výraznou tváří a nezaměnitelným hlasem vyčarovat z malých rolí nezapomenutelné postavy. Byl mistrem padouchů, lotrů i komických figurek, přesto celý život čekal na jednu velkou roli, která nikdy nepřišla. Jaký byl skutečný příběh muže, jenž dokázal rozesmát kolegy i diváky, a přitom sám skrýval pohnutý osud?

Dětství plné tajemství

Karel Effa se narodil roku 1922 jako Effenberger a už samotné příjmení i jeho výrazné rysy napovídaly, že mohl mít židovské předky. Tuto pravdu se ale nikdy nedozvěděl. Na svět přišel jako nemanželské dítě a byl odložen do pěstounské rodiny v Březových Horách u Příbrami. O biologických rodičích nic nevěděl a nežil v době, kdy by mu moderní DNA testy mohly přinést odpovědi. Už od dětství se v něm ale probouzela touha po dobrodružství, která ho později přivedla až k divadlu.

Mládí ve znamení války

Ještě než stačil pořádně dospět, vtáhla ho historie do válečných událostí. V osmnácti letech narukoval do protektorátního vládního vojska v Hradci Králové a ocitl se na italské frontě. Tam se mu podařilo přeběhnout ke spojencům a přidat se k československé zahraniční armádě. Neztratil přitom smysl pro humor – vystupoval v kabaretech, které měly vojákům zvedat náladu. Po válce ještě působil v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, kde se jeho herecký talent začal naplno projevovat.

Od satiry až do Semaforu

Po návratu do civilního života zamířil rovnou na jeviště. Nejprve do Divadla satiry, kde si ho rychle všimli filmaři. Jeho zakřivený nos, šibalský pohled a komický hlas ho předurčily pro role komediální i zlomyslné. Postupně prošel i Hudebním divadlem Karlín a zahrál si po boku Wericha. Největší domov ale našel v legendárním Semaforu, kde působil až do své smrti. Právě tam se cítil konečně opravdu šťastný a naplněný.

Filmová kariéra plná padouchů

Kameru poznal už v roce 1947, kdy ztvárnil závodčího ve snímku Uloupená hranice. Zpočátku šlo o menší role, ale díky svému vzhledu byl čím dál častěji obsazován jako podvodník či zloděj. Publikum si ho nejvíce pamatuje jako proradného zrádce v pohádce Pyšná princezna, pistolníka Pancho Kida v Limonádovém Joeovi nebo špeha v Adéle ještě nevečeřela. Celkem natočil více než osmdesát filmů a dokázal, že i z malé role se dá udělat velká herecká vzpomínka.

Nenaplněná touha po velké roli

Ačkoli měl na kontě desítky filmů a divadelních úspěchů, snil o jedné opravdové velké roli, která by ho zapsala do dějin podobně jako jeho slavnější kolegy. To se mu nikdy nesplnilo. Přesto na sebe dokázal upozornit i v zahraničí – v Amadeovi Miloše Formana ztvárnil postavu Leporella, a rozloučil se s filmem v Jakubiskově pohádce Perinbaba.

Oblíbený kolega a bavič

Na rozdíl od svých padoušských postav byl ve skutečnosti veselým společníkem. Když vzal do ruky kytaru, dokázal rozezpívat celý ansámbl. Stejně jako Vladimír Menšík bral jako poslání bavit nejen diváky, ale i své kolegy. Byl také velkým milovníkem trampských písní, které sám skládal. Jen pokud šlo o fotbal, stal se z něj nekompromisní fanoušek – pro něj existovala jediná správná volba, a tou byla Slavie.

Televizní role i poslední natáčení

Kromě filmů se Effa objevil i v seriálech. Diváci ho mohli vidět v 30 případech majora Zemana, Dnes v jednom domě či Nemocnici na kraji města. Jeho poslední rolí se stal Pažout v pokračování pohádkové Arabely, kde už bylo patrné, že ho trápí zdravotní problémy. Kvůli lékům se jeho vzhled znatelně změnil, ale i tak dokázal diváky zaujmout.

Poslední kapitola života

Karel Effa odešel do hereckého nebe v červnu 1993, krátce po svých jednasedmdesátých narozeninách. Za sebou zanechal desítky rolí, které dokazují, že i herec s označením „nejošklivější“ může být pro diváky neodolatelný. Zůstal symbolem českého filmového padoucha, který se navzdory všem okolnostem stal milovaným bavičem a tváří, na kterou se nezapomíná.

Zdroj: Kinotip2.cz