Režisér Zdeněk Troška, který proslul filmy jako Slunce, seno nebo Kameňák, se tentokrát neobjevuje v roli vypravěče pohádek, ale kritika vlády. Otevřeně mluví o nespravedlnosti, kterou podle něj současní senioři zažívají. V rozhovorech přiznává, že se ho sice nedotýká materiální nouze, přesto má jasno – stát prý na staré lidi zapomněl a místo pomoci jim bere i to málo, co mají.

Vládní politika jako krádež

Troška má za to, že lidé, kteří celý život poctivě pracovali, by si zasloužili daleko důstojnější stáří. Vládu proto nešetří a neváhá použít velmi ostrá slova. „Mohli by se mít lépe, to víte, že ano, kdyby je vláda neokrádala o peníze, které si zaslouží,“ řekl režisér v rozhovoru pro portál České důchody.cz. Jeho rozhořčení nezná mezí, když dodává: „Tohle beru jako podraz. Celý život makali, dělali všechno proto, aby si našetřili na důchod, a pak přijde nějaký – a ten jim to sebere? To je sprostota toho největšího řádu.“

Skromnost místo stížností

I když si režisér nebere servítky, sám tvrdí, že si nestěžuje. Po letech života v Praze se odstěhoval zpět do rodných jižních Čech, kde si užívá klidu a přírody. Tvrdí, že k životní spokojenosti nepotřebuje luxus ani přepych. Vystačí si s málem, a i když mu vláda podle jeho slov hází klacky pod nohy, nenechává se tím rozhodit. „Na důchod jsem připravený byl,“ říká s úsměvem.

Když přitlačí, nezlobí se

Přestože si stojí za svými názory, bere život s nadhledem a humorem sobě vlastním. „Žiji velice skromně, nepotřebuji žádné čápy s mákem k večeři. Stačí mi chleba se sýrem, česnek, rajčata a vejce,“ přiznává s úsměvem. A hned dodává: „Kdyby přitlačili, nezlobil bych se. Ale musím držet hubu, aby mi nesebrali i to, co mi dali.“

Kritika pomoci Ukrajincům

Známý filmař se také netají tím, že mu vadí rozsah humanitární pomoci pro Ukrajince. Věří, že Česká republika by měla pomáhat jen tehdy, když má z čeho. „Pomáhat se má, když mám přebytek. Ale ne, že si ještě půjčím miliardy, které budeme všichni splácet,“ rozčiluje se Troška. Jeho pohled sice vyvolává protichůdné reakce, on však tvrdí, že mluví jen upřímně a z vlastní zkušenosti.

Bez spoléhání na stát

Zdeněk Troška otevřeně říká, že nikdy nečekal, že se o něj stát postará. Celý život prý žil z toho, co si vydělal vlastní prací. Vše, co má, si vytvořil sám, a proto mu nevadí, že dnes žije úsporně. Jeho filozofie je jasná – raději nezávislost než natažená ruka.

Návrat do Hoštic

Aby se nenudil, tráví čas mezi lidmi. Provází turisty po slavné vesnici Hoštice, kde vznikly jeho nejznámější komedie. Právě tady nachází klid, radost a smysl každodenního života. Setkání s fanoušky ho nabíjí a připomíná mu dobu, kdy jeho filmy rozdávaly smích celému národu.

Poklidný důchod s nadhledem

I když kritizuje vládu, odmítá se trápit věcmi, které nemůže změnit. Snaží se žít v pohodě a bez stresu, což je podle něj nejlepší recept na šťastné stáří. Jeho víra v jednoduchý život bez zbytečného luxusu působí osvěžujícím dojmem. V dnešní době, kdy se všichni honí za penězi, je Troškův přístup možná tou největší lekcí pro nás všechny.

Zdroj: Medium.seznam.cz