Zdeněk Svěrák se kdysi ocitl v situaci, kterou by nečekal ani ten největší skeptik. Před několika lety se stal terčem nechutné internetové taškařice, která překročila hranice humoru i lidskosti. Vyfabulovaná obvinění z pedofilie zasáhla jednoho z nejrespektovanějších českých tvůrců natolik, že musel podat trestní oznámení a čelit vysvětlení na policii. V následujících odstavcích se podíváme na zákulisí celé kauzy, její dopad na jeho osobní život i to, proč se už nikdy nevrátil na sociální sítě.

Nenadálý útok

Celá aféra začala v roce 2013, kdy se sociálními sítěmi začala šířit smyšlená historie o tom, že slavný autor a herec údajně obtěžoval děti. Někdo vytvořil falešný příspěvek s úmyslem šokovat a pobouřit. Nešlo však o žádný nevinný vtípek. Zveřejněné lži působily natolik autenticky, že se mezi veřejností začaly rychle šířit a zasáhly i ty, kteří by podobné obvinění považovali za nemožné. Svěrák, který věnoval celý svůj život tvorbě pro děti, díky tomu čelil absolutní osobní devastaci.

Bolestivý zásah do pověsti

Když zahlédl ony lživé texty, bylo jasné, že nejde o obyčejný žert. „Byly tam falešné rozhovory s dětmi, které jsem měl obtěžovat. A to mě zasáhlo tolik, protože skoro všechno, co jsem udělal, je o dětech nebo pro děti,“ řekl v rozhovoru pro Deník N. Svěrák vnímal tuto kampaň jako útok na samotné jádro své tvorby. „To všechno shodilo moje celoživotní úsilí, protože jsem prý pedofil a všechno dělám kvůli dětem, abych je zneužíval,“ vzpomínal s hořkostí. Emoční zásah byl natolik silný, že se rozhodl bránit právní cestou.

Marný boj s anonymními autory

Svěrák podal trestní oznámení a doufal, že policie pachatele vypátrá. Zpočátku to vypadalo nadějně. „Bolelo mě z toho srdce a nevěděl jsem, co s tím. Tak jsem šel na policii, kde mi řekli, že nebude problém pachatele vypátrat. Jenže po měsíci mi sdělili, že soud tento případ neuznal za vhodný dalšího šetření, protože by to stálo další peníze,“ litoval. Systém narazil na realitu — anonymní internetoví trollové zůstali nedotknutelní a celá kauza tak skončila bez jasného viníka.

Psychická rána

Znechucení a šok však nebyly jedinými následky. Svěrák později přiznal, že si začal pročítat nenávistné komentáře, které se pod falešným příspěvkem objevily. „S vyvalenýma očima jsem četl, co o mně píšou, jak je to sprosté, nenávistné… až mi Honza, můj syn, řekl, že to nesmím, že bych se zbláznil,“ popsal. Po této zkušenosti se rozhodl sociální sítě úplně opustit. „Nečtu to a ke mně se to nedostane. Je to opravdu jedovaté a začínáte mít pocit, že těch zlých lidí je moc. Ono jich zas tolik není. Je jich hodně, ale ne tak, jak to na internetu vypadá,“ dodal.

Proč si trollové vybrali právě jeho

Kauza se postupem času dostala i do akademických analýz a vznikla dokonce i diplomová práce, která rozebírala motivaci autorů této mystifikace. Jedním z nich se podařilo zjistit, co je vedlo k tak odpornému nápadu. „Někoho napadlo, že by to mohl být vynikající nápad. Pan Svěrák platí za velmi oblíbenou osobnost, mnoho lidí se v něm vzhlíží, je zdrojem inspirací. Představuje něco, na co se takříkajíc nesahá, něco, z čeho si nikdo nesmí dělat legraci. Je ne zcela právem glorifikován. Přesně takové osoby trolly lákají,“ vysvětlil jeden z autorů podvodné stránky.

„Jen recese“, která se vymkla kontrole

Trollové později přiznali, že šlo o experiment, který měl prověřit, jak rychle se může na internetu šířit lživá informace. „Na stránce bylo vše podáváno tak, aby bylo jasné, že jde o pouhou mystifikaci. Nečekali jsme ale, že naše taškařice přeteče pomyslné břehy facebooku,“ řekl autor. Jejich skupina podle něj vytvořila více podobných projektů, které testovaly reakce veřejnosti.

Škody, které zůstanou

Přestože šlo podle autorů o „recese“, důsledky pro Zdeňka Svěráka byly velmi reálné a hluboké. Internetová pomluva zanechala stopy nejen na jeho psychice, ale i na jeho důvěře v moderní technologie. A ukázala také alarmující pravdu o tom, jak jednoduché je poškodit život i pověst někoho, kdo celý život rozdával radost a humor.

Zdroj: In-lifestyle.cz