Bez předmluvy, rovnou začínáme dějem: Vítězslav Jandák, jeden z nejvýraznějších herců komedie Copak je to za vojáka…, otevírá po letech svou osobní historii i vzpomínky na natáčení filmu, který se dnes řadí mezi největší televizní stálice. Příběh o mladém frajírkovi Milanovi Koubovi v podání Jiřího Langmajera kdysi bavil republiku a do zákulisí tehdejšího natáčení přinesl nejen humor, ale také nečekané životní momenty hlavních aktérů.

Začátky slavné filmové komedie

Když se v roce 1988 v kinech objevila komedie Copak je to za vojáka…, málokdo čekal, že se stane kultovní záležitostí. Děj vycházel z proměny nezodpovědného sukničkáře ve schopného vojáka, což tehdy dokonale zapadalo do společenského tématu povinné vojny. Film nabídl svěží humor, přístupný děj a únik od reality, což diváci ocenili. V hlavní roli se objevil tehdy velmi mladý Jiří Langmajer, který ztvárnil výsadkáře Milana Koubu – roli, jež ho okamžitě zařadila mezi známé tváře.

Postavy, které si diváci zamilovali

Langmajerův Kouba byl klasický rozverný záletník, což samozřejmě neuniklo veliteli Tůmovi, kterého přísně a přesvědčivě zahrál Karel Roden. Do děje vstupovala i romantická linka, kdy se Kouba zakoukal do Tůmovy sestry v podání Veroniky Gajerové. Jejich vztah vyvolal lavinu komplikací, ale zároveň přinesl vtipné i dramatické momenty, které posouvaly příběh dál. Kouba v závěru ukázal, že v sobě má víc, než naznačoval jeho rozháraný životní styl.

Náročné cvičení jako zlomový okamžik

Stěžejní částí filmu se stalo vojenské cvičení, při němž neotesaný mladík dokázal, že má odvahu i charakter. Tvůrci se snažili ukázat vojnu v jiném světle – nejen jako tvrdou disciplínu, ale také jako místo, kde vznikaly přátelství a občas se i zasmálo. Diváci se o tom mohou znovu přesvědčit díky repríze na Televizi Seznam, která film nasadí do vysílání na konci listopadu.

Vítězslav Jandák a jeho nečekané vzpomínky

Jednou z výrazných postav filmu byl major Průcha v podání Vítězslava Jandáka. Ten s humorem vzpomíná, jak rychle a spontánně celý film vznikal. Ve stejné době natáčel se stejným režisérem i na Slovensku, takže tempo produkce bylo skutečně zběsilé. S úsměvem přiznal, že tehdy se počítalo s tím, že na place bude spousta věcí zdarma – od vojáků až po milicionáře – a že půjde o rychlou, nenáročnou práci.

Atmosféra při natáčení a kultovní status filmu

Jandák popsal, jak se celý štáb smál při sledování prvního sestřihu. Nikdo tehdy netušil, že právě tato „blbina“, jak říkal, přežije desítky let a stane se jednou z nejhranějších komedií v českých televizích. Ve vzpomínkách několikrát zmínil režiséra Petra Tučka, který dokázal vytvořit uvolněnou a přátelskou atmosféru, což se ve výsledku podepsalo i na samotném filmu.

Proč Jandák nedostal povolávák?

Zajímavostí, která vzbudila největší pozornost, je Jandákova vlastní vojenská minulost. Otevřeně přiznal, že měl modrou knížku: „Na hlavu, fakt!“, podělil se o překvapivý detail. Prodělal zánět, a protože tehdy na vojnu nikdo nechtěl, začal shánět potřebné papíry. Po 14 dnech na vysoké škole měl hotovo – a vojně se vyhnul. Vtipně doplnil, že herci jsou zvyklí nosit různé kostýmy, a proto mu uniformy nikdy nevadily.

Vysoká poptávka po vojenských rolích

Zlom přišel až po roce 1989, kdy si Jandák zahrál více vojenských velitelů, včetně kapitána Matky v Tankovém praporu. S nadsázkou říká, že mu uniformy tehdy asi „sekly“, a proto ho tvůrci obsazovali do podobných rolí stále častěji. Překvapovalo ho, že se vojenské postavy v jeho kariéře objevovaly ještě intenzivněji než kdykoli předtím.

Dojemné vzpomínky na režiséra Tučka

Na závěr Jandák dojatě vzpomněl na režiséra Petra Tučka, kterého považoval za srdce celého projektu. Právě on vytvořil prostředí plné humoru a pohody, které se stalo klíčovou součástí natáčení. Tuček bohužel zemřel pouhé dva roky po premiéře filmu, což dodává jeho práci ještě větší symboliku. Jandák přiznal, že právě díky němu se film stal nezapomenutelným kouskem české filmové historie.

Zdroj: Super.cz