Čeká tě emotivní příběh rodiny, která se letos musí poprvé vypořádat s prázdným místem u vánočního stolu. Felix Slováček a Dáda Patrasová se rozhodují, jak zvládnout svátky bez své milované dcery, a zároveň hledají způsob, jak v sobě udržet kousek minulosti, která je stále bolí. Do Vánoc vstupují se směsí smutku, vzpomínek a snahy udržet rodinu pohromadě, i když ji osud krutě zasáhl.

Způsobené ráno rodiny

Felix Slováček s Dádou Patrasovou dlouho řešili, jak prožít letošní svátky, které budou poprvé bez Aničky. Po měsících váhání se rozhodli, že zůstanou ve své vile společně se synem Felixem juniorem. Právě toto místo je pro ně symbolem rodiny, ale letos tu bude tíživé ticho, které nic nezaplní. Atmosféra domova se tak stává jakýmsi pevným bodem, i když oba vědí, že tentokrát jim svátky připomenou bolest, kterou stále nosí v srdcích.

Návrat ke kořenům

Dříve mířili na Štědrý večer do bytu své dcery, jen pár kroků od jejich vily. Tradice, která jim přirostla k srdci, se však letos rozpadla. Felix otevřeně přiznal: „Tentokrát budeme zase doma a doufám, že se synem Felixem. Bude sám, vnoučkové jsou se svými maminkami, takže večer strávíme ve třech,“ a právě tato představa mu zjevně působí smutek. Vrátit se do domu, kde s Aničkou slavili její první Vánoce, je pro oba zároveň bolestné i léčivé.

Vánoční symbolika v obýváku

Felix se snaží do večera vnést alespoň malý záblesk radosti. Už ráno se pustí do stavění mohutného stromku: „Ráno sestavím dva a půl metru vysoký stromeček a sám ho ozdobím,“ svěřil se. Stromek má být nejen ozdobou, ale hlavně tichou vzpomínkou na časy, kdy byl dům plný dětského smíchu. Každá baňka, každý kousek světýlka pro ně znamená návrat do dní, které už se nikdy nevrátí.

Dády vzpomínky u kuchyňské linky

Vánoční vůně u nich doma vždy patřily k těm nejkrásnějším tradicím. Dáda, známá svou kuchařskou zručností, si však letos ke svému bramborovému salátu ponese i náruč vzpomínek. „Když jsem dělala bramborový salát, pamatuji, jak Anička chtěla pomáhat a říkala, že chce taky »kjájet«,“ ohlížela se se smutkem. Její hlas se při tom třásl, protože právě ty malé okamžiky jí dnes nejvíc chybí. „Teď to bude hodně jiné…“ dodala tichým, zraněným tónem.

Strach z prvních Vánoc bez ní

Oba rodiče přiznávají, že z blížících se svátků mají obavy. Zatímco ostatní rodiny plánují radostné chvíle, oni se učí žít s prázdným místem u stolu. Přesto se nechtějí skrývat ani utíkat před realitou. Věří, že společně to zvládnou, protože jen vzájemná opora jim dává sílu projít tímto temným obdobím. V jejich domě letos nebude tradiční veselí, ale snaha zůstat rodinou i přes všechny rány.

Návrat na místo, kde to všechno začalo

Slováčkovi chtějí být o Vánocích na místě, které se navždy spojilo s jejich dcerou. „Nebudeme ale nikam utíkat. Naopak, chceme být tam, kde jsme slavili první Vánoce s Aničkou,“ řekl Felix a bylo na něm znát, jak moc se bojí, ale zároveň jak hluboce chce ctít její památku. V domě, kde ji poprvé drželi jako miminko, se pokusí udržet alespoň kousek její přítomnosti.

Svíčka na Štědrý den

Součástí jejich vánočního večera bude i návštěva Aniččina hrobu. „A taky půjdeme na její hrobeček všichni společně na Štědrý den zapálit svíčku,“ vysvětlil Felix. Ten okamžik pro ně bude nejtěžší, ale zároveň nejdůležitější. Svíčka, kterou zapálí, má být symbolem lásky, života a naděje, že jejich dcera zůstane s nimi, i když už není nablízku.

Zdroj: Blesk.cz