Martínek Zatloukal je jméno, které v posledních letech rezonovalo napříč celou republikou. Příběh malého chlapce se vzácným genetickým onemocněním spojil lidi v obrovské vlně solidarity a naděje. Následující řádky ukazují, kam až může vést lidská soudržnost, odvaha rodičů a moderní medicína, když se zdá, že už žádná cesta neexistuje.

Začátek, který nevěstil nic dobrého

Ještě nedávno se zdálo, že Martínkův osud je krutě daný. Kvůli těžké genetické poruše jen ležel, jeho malé tělíčko svíraly silné křeče a okolní svět téměř nevnímal. Prognózy lékařů byly zdrcující a rodiče čelili situaci, kterou si dokáže představit jen málokdo. Každý den znamenal boj, nejistotu a strach z budoucnosti. Přesto se nevzdali a hledali cestu, jak synovi dát alespoň šanci na lepší život.

Sbírka, která spojila celý národ

V momentě největší beznaděje se rodiče rozhodli oslovit veřejnost. Vyhlásili sbírku na dárcovské platformě Donio a stalo se něco nečekaného. Během několika dnů poslali lidé z celé republiky neuvěřitelných 150 milionů korun. Vlna solidarity zasáhla Česko naplno a ukázala, že když jde o dětský život, dokážou lidé táhnout za jeden provaz. Právě díky této pomoci se otevřely dveře k léčbě, která by jinak zůstala jen nedosažitelným snem.

Náročná léčba ve Francii

Jedinou nadějí byla specializovaná genetická léčba ve francouzském městě Montpellier. Zákrok patřil k těm nejodvážnějším – lékaři aplikovali čtyři injekce přímo do mozku, konkrétně do oblasti zvané putamen. V Česku s takovým postupem nemají lékaři zkušenosti, a i proto panovaly obavy, zda léčba skutečně pomůže. Cílem bylo zastavit křeče, umožnit Martínkovi postavit se a postupně se s pomocí učit chodit.

Zlom, který změnil všechno

Po zákroku se začaly dít věci, které ještě nedávno zněly jako zázrak. Křeče postupně ustoupily a Martínek začal nabírat sílu. Každý malý posun znamenal obrovské vítězství. Z chlapce, který sotva reagoval na podněty, se stal usměvavý kluk plný chuti bojovat dál. Léčba zabrala a po dvou letech se jasně ukazuje, že rozhodnutí rodičů i důvěra dárců měly smysl.

Stojí a učí se chodit

Rok 2025 byl pro Martínka přelomový. S oporou už dokáže stát a pomalu trénuje první nakročení. Radost z těchto pokroků sdílí nejen on sám, ale i celá jeho rodina. Každý den přináší nové drobné úspěchy, které by pro zdravé dítě byly samozřejmostí, pro Martínka však znamenají obrovský krok vpřed. Právě tyto momenty dodávají rodičům sílu pokračovat.

Vděk, který bere dech

Rodiče nezapomínají na všechny, kteří jim pomohli. „Martínkovi se daří moc dobře, celkově je zase o kus dál a každý den nám přináší nové důvody k radosti a vděčnosti. Chtěli bychom vám ze srdce poděkovat, že jste součástí našeho příběhu. Přejeme vám hodně zdraví a jen to nejlepší do nového roku,“ vzkazují s pokorou a dojetím. Slova díků míří ke každému, kdo přispěl, sdílel nebo jen držel palce.

Pomoc, která přesahuje jeden příběh

Peníze ze sbírky neputují jen na Martínkovy rehabilitace. Rodina se rozhodla část prostředků věnovat také dalším vážně nemocným dětem. Ukázali tak, že solidarita může mít řetězovou reakci a jeden silný příběh dokáže pomoci mnoha dalším. Vzácným syndromem AADC přitom na světě trpí jen zhruba 120 lidí, a každý posun v léčbě má obrovský význam.

Sen tatínka, který dojímá

Martínkův tatínek Tomáš se netají tím, o čem sní. „Máme ještě dceru. Nejkrásnější je, když ke mně přiběhne a řekne, že mě má ráda. A s Marťou si představuju úplně to samé. Vidím ho na zahradě, na sluníčku, jak ke mně běží a obejme mě,“ svěřil se dříve Česká televize. Právě tento obraz dnes působí mnohem reálněji než kdy dřív.

Zdroj: Blesk.cz