Jana Brejchová patřila k největším ikonám českého filmu, ale její poslední kapitola života se nesla v úplně jiném duchu, než jaký si fanoušci pamatují ze stříbrného plátna. Tento článek mapuje její dlouhý ústup z veřejného života, zdravotní kolaps, bolestivé ztráty i roky strávené v léčebnách, kde sváděla tichý boj daleko od reflektorů a slávy.
Hvězda která náhle zmizela
Jana Brejchová byla symbolem elegance, krásy a hereckého mistrovství. Přezdívku česká Bardotka si nevysloužila náhodou, filmový svět ji vnímal jako výjimečný zjev. O to tvrdší byl kontrast s realitou jejích posledních let, kdy se postupně vytrácela z očí veřejnosti. Zatímco dříve okouzlovala v hlavních rolích, stáří a nemoc ji uzavřely mezi nemocniční zdi. Svých šestiaosmdesátých narozenin se dožila jako nemohoucí pacientka v LDN, odkázaná na cizí pomoc a každodenní péči zdravotníků.
Smrt manžela změnila všechno
Zlom v jejím životě přišel ve chvíli, kdy zemřel její čtvrtý manžel Jiří Zahajský. Společně bydleli v Nerudově ulici, na místě, které pro ni znamenalo domov i bezpečí. Po jeho odchodu se jí začal svět doslova bortit pod rukama. Když dům koupili noví majitelé z Itálie, musela se vystěhovat do pražských Vršovic. Právě tam se začala definitivně uzavírat před okolním světem a z bytu vycházela už jen výjimečně.
Dramatický den kdy zasáhla policie
Osudný den nastal 7. října 2013, kdy ji přišla navštívit dcera Tereza Brodská. Dveře zůstaly zavřené, klíče trčely zevnitř v zámku a telefon mlčel. Situace si vyžádala zásah policie i záchranářů. Herečku našli bezvládně ležet na podlaze ložnice a okamžitě ji převezli do Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Tento moment znamenal definitivní konec návratů domů, od té chvíle už žila pouze v péči zdravotnických zařízení.
Odumírání mozku a první naděje
Po dvou týdnech na jednotce intenzivní péče následoval přesun na internu a poté do Rehabilitační kliniky Malvazinky. Lékaři odhalili vážnou diagnózu, postupné odumírání bílé mozkové hmoty. Přesto se u herečky objevily záblesky naděje a chuť bojovat. Na klinice se učila znovu chodit s pomocí chodítka a s nečekanou pokorou přiznávala: „Snažím se, jsem pilná, protože se moc těším domů,“ svěřila se tehdy.
Drahé přesuny a křehká stabilita
Malvazinky však nemohly být trvalým řešením. Rodina proto zajistila další pobyt v Rehabilitační nemocnici Beroun, který patřil k finančně náročným, ale nezbytným krokům. Jana Brejchová tam měla na zdech vlastní obrazy a občas dokázala dojít k oknu nebo si zapálit cigaretu. Zdálo se, že alespoň částečná stabilita by mohla vydržet, jenže osud měl připravený další tvrdý zásah.
Pád který všechno zlomil
Nešťastný pád znamenal definitivní konec snah o samostatnost. Zlomený krček a poraněné koleno si vyžádaly operaci, po níž už herečka nikdy znovu nechodila. Posledním domovem se pro ni stala motolská LDN, kde strávila téměř jedenáct let. Dcera Tereza otevřeně popsala realitu těchto dní slovy: „Plánovali jsme její návrat domů, ale na Vánoce upadla v koupelně a přidala se zlomenina krčku. Podstoupila akutní operaci, bojovala se silným zánětem kolene a neurologický nález se dále zhoršoval. Od té doby její stav vyžaduje stálou péči lékařů,“.
Bouřlivé vztahy a jeden životní pilíř
Soukromý život Jany Brejchové patřil stejně k dramatickým kapitolám jako její zdravotní stav. V osmnácti letech si ji vzal režisér Miloš Forman, manželství však skončilo rozvodem. Následoval krátký svazek s německým hercem Ulrich Thein a poté dlouhé soužití s Vlastimil Brodský, s nímž přivedla na svět dceru Terezu. Třináct let prožila po boku Jaromír Hanzlík a poslední oporu našla právě u Jiřího Zahajského.
Tiché loučení s legendou
Poslední roky Jany Brejchové se odehrávaly daleko od kamer, premiér i potlesku. Žila v izolaci, odkázaná na pomoc druhých, zatímco vzpomínky na slavné role zůstávaly jen v archivech. Její příběh tak připomíná, jak krutý dokáže být konec i pro ty, kteří kdysi zářili nejjasněji. Smutek, samota a nemoc se staly závěrečnou kapitolou života ženy, kterou si diváci budou navždy pamatovat jako filmovou královnu.
Zdroj: Blesk.cz
