Hynek Čermák znovu rozvířil veřejný prostor a tentokrát opravdu nešel pro ostrá slova daleko. V otevřeném rozhovoru se pustil nejen do politických poměrů, ale i do ministra kultury, demonstrace na Letné, médií a vlastních zkušeností s veřejným obrazem. Známý herec dal jasně najevo, že mlčet nehodlá, a některé jeho výroky působí jako přímý útok bez jakékoli brzdy. Celé vystoupení navíc ukázalo, jak hluboko v něm zůstává frustrace z politiky, mediálního prostředí i lidí, kteří podle něj sedí na místech, kam vůbec nepatří.

Bouřlivý rozhovor

Hynek Čermák usedl do kamionu lidskoprávního aktivisty Jaroslava Mika a od první chvíle bylo jasné, že půjde o velmi ostrou debatu. Rozhovor se rychle stočil k politice, osobním sporům i veřejnému dění, které oba muže zjevně silně zasahuje. Herec se vrátil k vlastnímu střetu s Motoristy a vysvětloval, že původně nešlo o žádnou velkou ideologickou válku, ale o reakci na věc, která ho upřímně nadzvedla. Připomněl, že Filipa Turka znal z prostředí automobilových setkání a že se dříve potkávali docela běžně. Všechno se ale změnilo ve chvíli, kdy narazil na video s rychlou jízdou, která mu už připadala za hranou. Právě tehdy podle něj vzniklo napětí, jež se postupně přetavilo do širšího konfliktu, který už dávno nepůsobil jen jako drobná výměna názorů.

Spor kvůli rychlosti

Čermák popsal, že zásadní zlom přišel po jednom podcastu, v němž zaznělo, že Filip Turek testoval na dálnici Ferrari a jel obrovskou rychlostí. Herec přiznal, že ho to rozčílilo natolik, že se rozhodl reagovat veřejně, a to s nadsázkou, která ale okamžitě vyvolala odpor. Doslova uvedl: „Všiml jsem si v jednom podcastu, a to mě strašně vytočilo – to jsem netušil, že půjde do politiky –, že zkoušel na D1 Ferrari a jel rychlostí 325 kilometrů za hodinu. Což mně přišlo už moc, tak jsem udělal takové srandovní video, kde jsem to kritizoval, a řekl jsem v takové lehké nadsázce, že si myslím, že tohle je na svěrací kazajku a minimálně doživotní zákaz řízení čehokoliv.“ Tím podle něj odstartovala válka, kterou druhá strana okamžitě začala brát politicky. On sám přitom zdůraznil, že auta miluje, hodně řídí a tráví za volantem obrovské množství času, protože právě v řízení cítí svobodu.

Letná ho zklamala

Řeč přišla i na nedávnou demonstraci Milionu chvilek na Letné. Část veřejnosti ji vnímala jako silné gesto. Jiní ji označili za akci bez výsledku. Jaroslav Miko připomněl kritiku kvůli chybějícím požadavkům. Čermák naznačil, že mu na celé akci něco chybělo. Podle něj se tam sešli lidé, kteří cítí ohrožení. Nechtějí mít nic společného s extremismem ani s návratem starých pořádků. Samotný výstup ale podle něj postrádal razanci. Herec to shrnul velmi výstižně a bez obalu: „Jenom tam nezazněly ty úplně zásadní věci, které se lidé poslední dobou asi bojí vyslovit.“ V jeho očích tak demonstrace sice ukázala náladu ve společnosti, ale nedokázala udeřit tak silně, jak by si přál. I proto působil z celého tématu spíš rozčarovaně než nadšeně.

Tvrdá slova o vládě

Ještě ostřeji pak Čermák mluvil o lidech, kteří dnes podle něj zastávají vysoké funkce, aniž by pro ně měli schopnosti nebo zkušenosti. V této části rozhovoru už úplně odhodil diplomatický tón a velmi tvrdě zkritizoval vládní garnituru. Jeho slova mířila hlavně na ministra kultury, ale současně vyjadřovala mnohem širší nespokojenost s tím, jakým směrem se veřejná správa ubírá. Herec otevřeně prohlásil: „Já jsem asi vyhraněnější. Mně vadí vláda hlupáků, kteří se dostali na posty, na kterých nemají co dělat. Viz můj problém s ministrem kultury. Včera jsem se dozvěděl, že nemá ani maturitu.“ Tím ale neskončil. Dodal, že podle něj nedostatek formálního vzdělání i zkušeností vidí přímo na ministrově práci a že mu vadí, když důležité resorty vedou lidé, kteří nikdy neřídili nic na skutečně vysoké úrovni. V této pasáži už bylo jasné, že nejde o jednorázové podráždění, ale o hlubší osobní odpor.

Výrok o fackách

Největší šok přišel ve chvíli, kdy se řešila minulost ministra. Padla i zmínka o údajné spolupráci s StB za komunismu. Čermák nejprve opatrně naznačil, že médiím nevěří bezvýhradně. Má s nimi totiž špatné zkušenosti. Pak ale přišla věta, která okamžitě přitáhla největší pozornost. Když přišla řeč na to, jak by reagoval, pokud by měl jistotu, že ministr skutečně udával lidi, odpověděl naprosto přímo: „Tak když se s ním potkám, tak mu dám pár facek.“ Právě tento výrok se stal nejsilnější částí celého vystoupení a bezpochyby i nejkontroverznějším momentem. Čermák tím dal najevo, že některé věci vnímá natolik emotivně, že se u něj debata mění v osobní rozhořčení. A právě to dělá z jeho slov něco, co veřejnost nebude snadno přecházet.

Média pod palbou

Vedle politiky se herec pustil také do médií, která podle něj sklouzla k bulvarizaci a překračují hranice téměř neustále. Zdůraznil, že právě mediální obraz mu v minulosti opakovaně uškodil a že se o něm objevovala tvrzení, která považuje za lži. Jako příklad zmínil zprávy o tom, že opustil rodinu, nebo dokonce absurdní narážky na svou výšku. Sám pak s ironickým odstupem opravil tuto představu větou: „Třeba že jsem opustil svou rodinu, to je taková běžná lež. Nebo že měřím 156 centimetrů.“ Následně upřesnil, že měří 175 centimetrů, a Miko ho s úsměvem označil za kus chlapa. Čermák však nenechal nikoho na pochybách, že ho mediální prostředí dlouhodobě znechucuje. Podle něj dnes mnoho článků míří za hranici únosnosti a veřejnosti servírují příběhy postavené spíš na senzaci než na pravdě. Tím znovu ukázal, že sám sebe nevnímá jen jako herce, ale i jako terč mašinérie, která ráda přikrášluje realitu.

Soukromí a peníze

Rozhovor se dotkl i osobnější roviny, konkrétně dopadů jeho veřejných postojů na pracovní i finanční život. Čermák přiznal, že za své názory už v minulosti zaplatil a že ho otevřené vyjadřování stálo některé reklamní příležitosti. Současně ale zdůraznil, že nechce spojovat vlastní tvář s čímkoli jen kvůli výdělku. Tvrdí, že pokud už do reklamy vstoupí, musí produktu opravdu věřit a musí být přesvědčený, že za ním může stát bez studu a bez přetvářky. Zároveň se ohradil proti představě, že je bohatý muž, kvůli němuž ženy zůstávají ve vztahu z finančních důvodů. I tady reagoval ostře a snažil se rozbít veřejný obraz, který se kolem něj podle jeho slov záměrně vytváří. Připomněl i výši divadelního platu, čímž chtěl ukázat, jak vzdálené jsou některé bulvární konstrukce od reality.

Vzkaz společnosti

V závěru debaty se oba muži shodli, že stav společnosti nezlepší ani hysterie, ani laciná televizní zábava, která podle nich otupuje vkus i myšlení. Čermák jako odstrašující příklady zmínil pořady, které podle něj nepřispívají ke kultivaci společnosti a spíš posilují povrchnost. Přesto nepůsobil jako člověk, který by všechno jen beznadějně odepisoval. Naopak naznačil, že jedinou skutečnou obranou vidí ve vzdělání a v kvalitě veřejné debaty. Sám to shrnul slovy: „Jediná obrana je vysoká kvalita vzdělání společnosti. A kdo já jsem, abych to hodnotil.“ I tato věta ukázala zvláštní kontrast celého jeho vystoupení. Na jedné straně ostré útoky, hněv a nekompromisní soudy, na druhé straně vědomí, že společnost se nedá změnit jednou větou ani jedním výbuchem emocí. Právě tato směs vzteku, zklamání a upřímnosti dělá z jeho rozhovoru něco, co jen tak nezapadne.

Zdroj: Parlamentnilisty.cz