Jiřina Bohdalová prožívá mimořádně bolestivé dny, které jí převrátily život naruby právě ve chvíli, kdy se měla těšit na blížící se narozeniny. Místo radostných příprav přišel zdrcující zásah, po němž herečka odsunula pracovní povinnosti i osobní plány stranou. Do popředí se dostal silný příběh dvou sester, které sice dlouhá léta dělila vzdálenost, ale citové pouto mezi nimi zůstalo pevné až do posledních chvil.

Těžká rána

Jiřina Bohdalová se jen velmi těžko vyrovnává se smrtí své mladší sestry Jaroslavy, která pro ni znamenala mnohem víc než jen blízkého člena rodiny. Přestože mezi nimi byl věkový rozdíl téměř dvanáct let a po emigraci Jaroslavy je dělily i stovky kilometrů, jejich vztah zůstal mimořádně silný a pevný. Právě proto přišla poslední zpráva jako obrovský otřes, který známou herečku zasáhl naplno. Místo plánování dalších dnů a pracovních závazků teď řeší hlavně bolest, smutek a ztrátu, která se nedá ničím nahradit. Událost navíc přišla v období, kdy měla před sebou chvíle spojené spíš s oslavami a rodinnou pohodou než s tragédií.

Zrušené plány

Krutá zpráva měla okamžitý dopad i na hereččin program. Jiřina Bohdalová bez váhání zrušila nejbližší domluvené akce, protože v tak těžké chvíli na veřejná vystoupení jednoduše nenašla sílu. Padla tak její účast v rozhlasovém pořadu Humoriáda i další schůzky, které souvisely s přípravou narozeninových oslav. Nad tím, zda vůbec bude mít chuť své významné jubileum slavit, se teď vznáší velký otazník. Ještě nedávno přitom všechno směřovalo k přesně opačné náladě. Herečka se na svůj den těšila a doufala, že se vše odehraje v klidnější atmosféře. Místo toho ale přišel náhlý obrat, který během chvíle odsunul radost na úplný okraj.

Bolestná slova

Sílu celé situace nejlépe vystihla sama Jiřina Bohdalová, když po tragické zprávě stručně, ale o to silněji přiznala, co právě prožívá. Její slova působí syrově a bez jakýchkoli okras, protože v podobných chvílích člověk jen těžko hledá delší vysvětlení. Herečka webu Blesk řekla: „Je mi hrozně.“ Právě tahle krátká věta přesně ukazuje, jak hluboký zásah smrt sestry představuje. Nejde jen o smutek po blízkém člověku, ale o náhlé prázdno, které po někom tak důležitém zůstane. V případě Bohdalové navíc nejde o formální rodinný vztah, ale o pouto budované desítky let, které nezlomila ani vzdálenost, ani složité životní okolnosti.

Silné pouto

Vztah obou sester měl výjimečný rozměr už od mládí. Jaroslava o Jiřině v minulosti mluvila s obrovským respektem a otevřeností a popsala, že pro ni herečka dlouhá léta představovala mnohem víc než starší sestru. V knize Vždycky upřímná Jiřina Bohdalová zazněla její slova: „Hlídala, kdy a kam chodím, kdy se vracím domů. Já spoléhala na to, že máma už spala, takže když se ráno ptala, v kolik jsem přišla, něco jsem jí napovídala.“ Z této vzpomínky je patrné, že Jiřina v rodině zastávala pevnou a ochrannou roli. Jaroslava v ní měla oporu, dohled i jistotu, že na ni někdo myslí. Právě takové vzpomínky dnes celou ztrátu ještě více prohlubují.

Rodinný stín

Osud rodiny Bohdalových navíc dlouhodobě ovlivňovaly i tvrdé zásahy do jejich soukromí. Jejich otec František Bohdal se dostal do problémů s komunistickým režimem a rodina nesla následky, které později dopadly i na Jaroslavu. Ta kvůli špatnému kádrovému profilu přišla o možnost pokračovat bez omezení ve vzdělání a brzy pochopila, že její další život nebude mít jednoduchý směr. Právě tyto překážky formovaly i vztahy v rodině, protože členové domácnosti museli držet při sobě a zvládat situace, které by mnohé jiné rozdělily. U Bohdalových ale těžké období naopak posílilo vnitřní soudržnost, a i proto zůstalo pouto mezi sestrami tak mimořádné a odolné.

Cesta do ciziny

Jaroslava se nakonec rozhodla využít příležitost, která přišla v roce 1968, a spolu s rodinou odešla do Švédska. Tam se usadili natrvalo a začali novou životní etapu daleko od Československa. Takový krok sice změnil každodenní kontakt mezi sestrami, ale jejich vzájemný vztah nezničil. Naopak se ukázalo, že ani dlouhá vzdálenost nemusí přetrhat vazbu mezi lidmi, kteří k sobě mají skutečně blízko. Jaroslava ve Švédsku vychovávala své syny Dominika a Petra a budovala nový domov, zatímco Jiřina pokračovala ve své kariéře v českém prostředí. Jejich životy se odehrávaly jinde a jinak, přesto si zůstaly nablízku alespoň lidsky a citově, což se nyní ukazuje jako jedna z nejdůležitějších kapitol celého příběhu.

Narozeniny ve stínu

Na celé události působí mimořádně silně i načasování. Ještě před několika dny se mluvilo o blížících se narozeninách Jiřiny Bohdalové a o tom, že by oslavy mohly proběhnout v radostné náladě. Sama herečka podle všeho doufala, že se jich stejně jako v minulém roce zúčastní i její sestra. Místo setkání ale přišel šok, který všechno změnil během jediného okamžiku. Narozeniny, které měly být symbolem vitality a dalšího významného milníku, se najednou ocitly v úplně jiném světle. V takové chvíli přestává být důležité, kdo přijde, co se připraví nebo jak bude program vypadat. Hlavní otázkou zůstává, zda vůbec bude možné podobný den prožít bez slz a tísně.

Ticho po ztrátě

Jiřina Bohdalová teď prožívá období, kdy veřejný obraz slavné herečky ustupuje do pozadí a zůstává především žena, kterou zasáhla bolestná rodinná ztráta. Příběh jejího vztahu se sestrou připomíná, že ani známé osobnosti nejsou před podobnými ranami nijak chráněné. Smrt blízkého člověka dokáže během chvíle změnit náladu, plány i pohled na dny, které měly být výjimečné z úplně jiného důvodu. V případě Bohdalové je navíc zřejmé, že neodešla jen sestra, ale člověk, s nímž ji spojovala společná minulost, rodinné zkoušky i hluboké porozumění. Právě proto zůstává kolem jejích dalších kroků tolik nejistoty a právě proto její první reakce tolik rezonuje i mezi lidmi, kteří její osud sledují zpovzdálí.

Zdroj: Cnn.iprima.cz