Česko může stát před změnou, která zasáhne běžný večerní nákup i fungování večerek a čerpacích stanic. Ve hře je omezení prodeje alkoholu po 21. hodině, které má podle zastánců pomoci snížit jeho spotřebu a zmenšit škody, jež s pitím souvisejí. Jenže už teď je jasné, že návrh vyvolává ostré reakce, pochybnosti i otázky, zda by podobný krok opravdu něco změnil, nebo jen přesunul nákupy do jiného času.

První tvrdý zásah

Debata o alkoholu v Česku znovu nabírá na síle a tentokrát nejde o drobnost. Do popředí se dostal návrh, podle kterého by večerky a čerpací stanice po 21. hodině už nesměly prodávat alkohol. Právě to má být první viditelný krok, kterým chce stát začít tlačit na nižší spotřebu alkoholu mezi lidmi. S myšlenkou přišel národní protidrogový koordinátor Pavel Bém a podporu už získal i od ministerstva zdravotnictví. To navíc podle všeho nepočítá jen s jedním izolovaným omezením, ale připravuje širší balík změn, které by mohly dostupnost alkoholu v Česku výrazně přetvořit.

Nezůstane jen u večerek

Omezení večerního prodeje přitom nemusí být konečnou stanicí. Ve hře se objevují i další varianty, které by mohly dopadnout na výrobce, prodejce i samotné zákazníky. Mluví se o vyšším zdanění alkoholu, o menším počtu míst, kde by se mohl prodávat, i o přísnějším přístupu k reklamě. Padla dokonce i zmínka o novém školním předmětu, v němž by se děti učily o škodlivosti alkoholu, cigaret a drog. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch by měl celý soubor návrhů předložit koaliční radě ještě před létem. A právě tehdy může být jasnější, jak daleko chce stát skutečně zajít a zda se z jednoho omezení nestane začátek mnohem větší regulace.

Podpora ano ale s otazníky

Ačkoliv se může zdát, že podobný zásah bude automaticky narážet na odpor, část politiků připouští, že určitý smysl mít může. Ve sněmovně se už objevily hlasy, které myšlenku postupného zpřísňování pravidel nevylučují. Předseda sněmovního zdravotnického výboru Jiří Mašek dal jasně najevo, že mu takový směr není cizí, když uvedl „postupná omezení, která vedou ke snižování konzumace alkoholu, mají smysl.“ Tato slova ukazují, že alespoň část politické reprezentace je připravená hledat cestu, jak dostupnost alkoholu omezit. Jenže mezi souhlasem s principem a podporou konkrétního zákazu je stále velký rozdíl a právě tam se začínají objevovat pochybnosti.

Data která zatím chybí

Skeptičtější pohled nabídnul exministr zdravotnictví Vlastimil Válek. Ten připustil, že omezení nočního prodeje může být jedním z nástrojů, jak alkohol znepřístupnit, zároveň ale upozornil na zásadní slabinu celého nápadu. Podle něj chybí pevná data, která by opravdu prokázala, že zákaz přinese kýžený efekt. Jinými slovy, nikdo zatím přesvědčivě nedoložil, zda si lidé alkohol prostě nekoupí jen dřív. Právě to je klíčová otázka, protože bez ní může jít o opatření, které bude na papíře vypadat razantně, ale v praxi spotřebu téměř neovlivní. U tak citlivého tématu se tak znovu ukazuje, že samotná snaha nestačí a bez přesvědčivých podkladů se bude hledat shoda jen velmi těžko.

Díry v systému

Válek upozornil ještě na další problém, který může celý plán oslabit hned v samotném zárodku. Pokud by zákaz dopadl jen na večerky a benzinky, alkohol by zůstal dál dostupný v supermarketech a hypermarketech, které mívají otevřeno déle. Sám k tomu řekl „Řada supermarketů a hypermarketů má otevírací dobu delší než do 21 hodin. To by v praxi znamenalo, že by alkohol byl dál dostupný jinde. To by účinnost opatření výrazně oslabovalo. Za klíčovou považuji také vymahatelnost,“ a tím přesně pojmenoval největší slabinu návrhu. Pokud stát zavede omezení jen na části trhu, může tím vytvořit spíš zmatek než skutečný tlak na nižší spotřebu. A bez dobré kontroly navíc hrozí, že pravidlo zůstane jen na papíře.

Plošný zákaz nebo pravomoc obcí

Další hlas proti celostátnímu plošnému omezení zazněl od Zdeňka Hřiba. Ten nepovažuje jednotný zákaz za ideální řešení a dává přednost tomu, aby si podobné problémy upravovaly obce samy podle situace na svém území. Jeho stanovisko bylo stručné, ale výmluvné: „Obce by měly mít možnost řešit problémy tohoto typu na svém území vyhláškou, podle vlastního uvážení.“ Tento přístup staví na tom, že podmínky v centrech velkých měst, na sídlištích nebo na venkově se výrazně liší. Zatímco někde může noční prodej alkoholu skutečně zvyšovat počet konfliktů a zásahů policie, jinde nemusí představovat zásadní problém. Spor tak není jen o alkohol samotný, ale i o to, kdo má mít právo podobná pravidla nastavovat.

Polská zkušenost mluví jasně

Při hledání inspirace se často zmiňuje Polsko, kde některá města k podobnému kroku už sáhla. Opatření zavedly i velké metropole jako Varšava nebo Krakov. Výsledky ale nejsou úplně jednoznačné. Podle dostupných zkušeností se zákaz projevil spíše na počtu incidentů spojených s opilci než na skutečném poklesu spotřeby alkoholu. To je důležité zjištění i pro českou debatu, protože ukazuje, že efekt může být jiný, než jaký politici veřejně zdůrazňují. V Krakově například úřady zaznamenaly během prvních šesti měsíců platnosti opatření téměř poloviční pokles policejních zásahů. To rozhodně není zanedbatelné číslo, zároveň to ale neznamená, že by lidé začali výrazně méně pít.

Co může přijít dál

Celá debata tak míří do bodu, kdy už nejde jen o jednu lahev koupenou pozdě večer. Ve skutečnosti se rozhoduje o tom, jak tvrdě chce stát vstoupit do jedné z nejběžnějších součástí českého života. Alkohol je v tuzemsku hluboce zakořeněný a jakýkoliv zásah do jeho dostupnosti proto automaticky budí silné reakce. Návrh zákazu po 21. hodině může být pro někoho rozumným začátkem, pro jiného jen symbolickým gestem bez skutečného dopadu. Jisté je jediné: pokud ministerstvo skutečně přinese celý balík opatření, debata bude ještě ostřejší. A otázka, kde si lidé koupí alkohol večer, může nakonec otevřít mnohem větší střet o svobodu, odpovědnost i roli státu.

Zdroj: Novinky.cz