Na první pohled působí klidně, vyrovnaně a stále rozdává úsměvy. Jen málokdo by však tušil, kolik bolesti a životních zkoušek se skrývá za laskavou tváří Hany Heřmánkové. Když se nedávno objevila na focení pro magazín, zářila pozitivní energií. Ve skutečnosti však stále nese tíhu ztrát, které by otřásly každým.

Od tragické smrti jejího manžela Karla Heřmánka uplynul téměř rok. Přestože se snaží dívat dopředu, otevřeně přiznává, že některé rány se nikdy zcela nezahojí. Čas podle ní bolest nevymaže. Naučí člověka pouze s ní žít a přijmout ji jako součást svého příběhu.

„Jsou ztráty, které si nesete celý život,“ naznačuje svými slovy žena, která si i v těch nejtěžších chvílích dokázala uchovat optimismus. Právě ten jí pomáhá překonávat období, kdy je smutek silnější než obvykle.

Bývalá televizní hlasatelka a herečka dnes společně se synem Karlem vede Divadlo Bez zábradlí. Práce i kontakt s blízkými jí dávají sílu pokračovat dál. Sama přiznává, že své starosti většinou neventiluje a nechce jimi zatěžovat okolí. Místo toho se snaží soustředit na to, za co může být v životě vděčná.

Série bolestných ztrát

Osud Haně Heřmánkové v posledních letech připravil hned několik těžkých ran. Kromě milovaného manžela se musela vyrovnat také se smrtí své sestry Dany Vávrové, kterou si diváci dodnes pamatují jako nezapomenutelnou Leontýnku z pohádky Ať žijí duchové. Později přišla i o svého otce.

Každá z těchto ztrát v ní zanechala hlubokou stopu. Přesto odmítá propadat samotě a rezignaci. Často zdůrazňuje, že být sám a cítit se osaměle jsou dvě naprosto rozdílné věci. A právě tento pohled jí pomáhá zvládat i nejtěžší období.

Největší oporu našla v rodině

Velkou sílu čerpá především ze své rodiny. Vedle přátel a blízkých stojí po jejím boku také maminka, kterou dlouhodobě obdivuje pro její odhodlání, sílu a schopnost zvládat životní překážky.

Největší radost jí však dělají synové Karel, Josef a František. S úsměvem přiznává, že zatímco dříve byla oporou hlavně ona jim, dnes často cítí, že se role obrátily. Právě jejich podpora jí pomáhá překonávat chvíle, kdy se bolestná minulost znovu připomíná.

Klid nachází v obyčejných věcech

Když je jí nejhůř, nevyhledává velká gesta ani hlučnou společnost. Útěchu nachází v obyčejných věcech, které mnozí z nás považují za samozřejmost. Dlouhé procházky se psem, chvíle strávené v přírodě nebo dobrá kniha jí pomáhají alespoň na okamžik zpomalit a získat potřebný nadhled.

Přiznává, že některé dny jsou těžší než jiné. Přesto se nevzdává a stále věří, že smysl života spočívá především v lidech, které máme kolem sebe.

Právě vědomí, že není sama a že je stále komu věnovat svou lásku, pozornost a čas, jí dodává sílu pokračovat dál. A možná právě v tom se skrývá její největší životní poselství – že ani po těch největších ztrátách nemusí člověk ztratit víru v život.