Dagmar Honsová patří k nejznámějším českým odbornicím na počasí, její vztah k meteorologii ale sahá mnohem dál než k televizním kamerám a živým vstupům. Po dvaceti letech v oboru otevřeně promluvila o tom, co ji na její profesi stále fascinuje, proč ji nikdy nepřesvědčily nabídky na pozici televizní rosničky a jak moc osobně prožívá každou nepovedenou předpověď. Překvapila také přiznáním, že peníze pro ni nikdy nepředstavovaly hlavní motivaci. Kdyby meteorologie nestačila na zajištění rodiny, neváhala by si podle svých slov najít úplně obyčejnou práci.

Dvě desetiletí u počasí

Honsová se meteorologii věnuje už dvacet let a začínala v době doktorského studia. Tehdy nestála před kamerou, ale pracovala především v zákulisí a připravovala podklady pro televizní předpovědi. Na jejích bedrech ležel scénář, grafika, samotná prognóza i závěrečná kontrola před vysíláním. „Já mám letos dvacet let, kdy se meteorologii věnuji. Začínala jsem při doktorském studiu, kdy jsem připravovala předpovědi počasí pro televize. Rosničky přišly, natočily předpověď a mojí prací bylo všechno připravit od A do Z scénář, grafiku i samotnou předpověď. Nakonec jsem ještě kontrolovala, že je všechno správně, a teprve potom se mohlo vysílat,“ vzpomíná na své profesní začátky.

Kamery nebyly jejím snem

Přestože se postupem času stala známou tváří a pravidelně vystupuje v médiích, klasická role televizní rosničky ji nikdy příliš nelákala. Podle původního rozhovoru dokonce několik takových nabídek odmítla. Mnohem více ji přitahovala odborná stránka meteorologie, práce s daty a hledání souvislostí. Zajímá ji také biometeorologie, která sleduje vliv počasí na člověka a přírodu. „Když se před dvaceti lety řekla pocitová teplota, skoro nikdo nevěděl, co to znamená. Dnes už lidé mají v mobilu aplikace, které jim ukážou, kolik bude stupňů nebo kdy začne pršet. Mě ale baví vysvětlovat, proč se to děje, jak na to reaguje lidské tělo nebo příroda a na co si dát pozor. To je ta část práce, která mě naplňuje nejvíc.“

Peníze ji prý nikdy nehnaly

Vidina výrazně vyššího výdělku by podle Honsové nebyla dostatečným důvodem, aby obor opustila. Meteorologii totiž nevnímá pouze jako zaměstnání, ale jako skutečnou životní vášeň. „Já to nikdy neměla o penězích. Strašně moc lidí se mi směje, že jsem takový trochu autista. Mně ke štěstí stačí opravdu málo,“ říká. Televizní vystupování navíc představuje pouze zlomek práce, které se věnuje. „Meteorologie je moje vášeň. To, co lidé vidí v televizi, je možná setinka mojí práce. Nejvíc mě stejně baví sedět nad numerickými modely a připravovat předpověď.“ Právě odborná práce v pozadí jí tak podle jejích slov přináší největší uspokojení.

Kvůli rodině klidně za kasu

Ještě výraznější odpověď přišla ve chvíli, kdy Honsová popsala hypotetickou situaci, v níž by ji její milovaná profese nedokázala uživit. Meteorologie by se ani tehdy nevzdala, jen by si k ní našla další zaměstnání, kterým by zajistila své blízké. „I kdybych neměla co jíst, tak si předpověď počasí stejně udělám. A pak si klidně půjdu sednout za kasu do Lidlu, abych vydělala peníze pro svoje holky.“ Její slova ukazují, jak silný vztah si k oboru během dvaceti let vytvořila. Zároveň dává jasně najevo, že pokud by šlo o zabezpečení rodiny, neměla by problém přijmout ani práci úplně mimo svou současnou profesi.

Živé vysílání nepodceňuje

Ani dlouhé roky zkušeností podle ní neznamenají, že by před živým televizním vstupem přestala cítit respekt. Nespoléhá přitom na předem naučený projev, ale reaguje na aktuální situaci a snaží se divákům předat hlavně informace, které považuje za podstatné. „Já to nemám naučené. Vždycky mluvím podle toho, co cítím a co si myslím, že by lidé měli vědět. Chci jim vysvětlit, proč se počasí chová právě takhle a co to pro ně znamená.“ Její cílem tedy není pouze oznámit očekávanou teplotu nebo pravděpodobnost deště. Důležitější pro ni zůstává vysvětlení širších souvislostí a dopadů počasí na každodenní život.

Chyby ji dokážou potrápit

Předpovídání počasí přirozeně přináší také okamžiky, kdy se realita od původních prognóz odchýlí. Honsová přiznává, že právě takové situace prožívá velmi intenzivně a rozhodně nad nimi jen nemávne rukou. „Když se předpověď nepovede, klidně dvě noci nespím. Přemýšlím, proč to tak bylo a co můžu příště udělat lépe.“ Neúspěšnou prognózu proto chápe jako důvod k další analýze a hledání toho, co příště změnit. I po dvou desetiletích v oboru tak podle svých slov přistupuje k meteorologii s velkou odpovědností a snahou neustále se zdokonalovat.

Počasí lidi zajímá stále víc

Proměnil se nejen samotný obor, ale také způsob, jakým lidé informace o počasí získávají. Zatímco dříve čekali především na televizní předpověď, dnes mají aktuální údaje neustále po ruce v mobilních telefonech. Honsová proto vidí svůj přínos zejména ve vysvětlování jevů, které obyčejná aplikace popsat nemusí. Se sledujícími navíc komunikuje prostřednictvím sociálních sítí a jejich otázky jí přinášejí další náměty. Vedle mediálních vystoupení se věnuje také odborným přednáškám, na nichž rozebírá například dopady počasí na lidské zdraví a běžné fungování organismu.

Jedna věc má zůstat

Po dvaceti letech práce má Honsová poměrně jasno také v tom, jaký dojem by po sobě chtěla zanechat. Nejde jí podle jejích slov především o televizní popularitu ani o to, aby si ji veřejnost spojovala pouze s předpovědí počasí. Za nejdůležitější považuje přístup člověka k tomu, čemu se věnuje. „Že když člověk dělá svoji práci rád, srdcem a s pokorou, tak je to vždycky poznat.“ Právě tato věta vystihuje její pohled na profesi, kterou si před dvěma desetiletími vybrala. A podle jejích dalších slov by u meteorologie zůstala dokonce i tehdy, kdyby si peníze na živobytí musela vydělávat někde úplně jinde.

Zdroj: Expres.cz