Nápadné sebevědomí, potřeba obdivu a citlivost na kritiku mohou patřit mezi projevy narcistických rysů. Jedna správně položená otázka sice nikoho nediagnostikuje, může ale ukázat, zda je dotyčný ochotný mluvit o svých emocích, přiznat nejistotu a podívat se na situaci také očima druhých.

Jedna otázka, která může narušit sebejistou fasádu

Někteří lidé vstoupí do místnosti a během několika minut na sebe strhnou téměř veškerou pozornost. Vyprávějí o úspěších, zdůrazňují vlastní výjimečnost a působí, jako by o sobě nikdy nezapochybovali. Za touto jistotou se však někdy skrývá velká závislost na názorech okolí.

Narcistické rysy nejsou totéž co narcistická porucha osobnosti. Určitou potřebu uznání, touhu po úspěchu nebo citlivost na odmítnutí může občas projevit téměř každý. O poruše lze mluvit pouze tehdy, když odborník rozpozná dlouhodobý a výrazný vzorec, který narušuje vztahy, práci nebo jiné oblasti života.

Diagnózu proto nelze stanovit podle internetového testu, jedné hádky ani nepříjemné odpovědi.

Otázka, kterou můžete položit

Pokud chcete zjistit, jak dotyčný přemýšlí o pozornosti a uznání, můžete se ho v klidném okamžiku zeptat:

„Jak se cítíš, když zrovna nejsi středem pozornosti?“

Nejde o kouzelnou větu, po níž automaticky „spadne maska“. Otázka je zajímavá tím, že nesměřuje k jeho úspěchům, postavení ani tomu, jak jej vnímají ostatní. Vede přímo k emocím, nejistotě a schopnosti podívat se na sebe bez obvyklé sebejisté prezentace.

Důležitý je také způsob položení otázky. Pokud ji použijete jako provokaci během hádky, obranně může zareagovat prakticky kdokoliv. Mnohem více napoví rozhovor vedený bez výsměchu, obviňování a snahy druhého nachytat.

Odpověď není jediná věc, které si všímat

Člověk může přiznat, že je mu nedostatek pozornosti nepříjemný, aniž by měl narcistickou poruchu. Taková otevřenost může naopak ukazovat schopnost rozpoznat vlastní emoce.

Jiný člověk se otázce vysměje, rychle změní téma nebo začne útočit na toho, kdo ji položil. Ani taková reakce však sama o sobě nic nedokazuje. Dotyčný se mohl cítit zahnaný do kouta, otázce nerozumět nebo být zrovna pod tlakem.

Výmluvnější je, zda se podobné chování opakuje. Zpozornět můžete například tehdy, pokud člověk při každém nesouhlasu ponižuje ostatní, odmítá převzít odpovědnost a všechny problémy automaticky přisuzuje okolí.

Narcismus nemusí vždy působit stejně

Nejviditelnější bývá takzvaná grandiózní podoba narcismu. Člověk může vystupovat dominantně, chlubit se, vyžadovat uznání a dávat ostatním najevo svou domnělou výjimečnost.

Existuje ale také zranitelnější projev. Ten může být spojený s nejistotou, uzavřeností, silnou citlivostí na kritiku a neustálým sledováním toho, jak dotyčného hodnotí okolí. Výzkum navíc naznačuje, že se u jednoho člověka mohou projevy grandiozity a zranitelnosti v čase střídat.

Mayo Clinic mezi možné znaky narcistické poruchy řadí přehnaný pocit vlastní důležitosti, potřebu nadměrného obdivu, očekávání zvláštního zacházení nebo obtíže s vnímáním potřeb druhých. Za sebejistým vystupováním se přitom může skrývat křehké sebevědomí a problematické zvládání kritiky.

Dlouhodobé chování řekne víc než jedna věta

Místo hledání jediné usvědčující otázky sledujte, jak se člověk chová opakovaně a v různých situacích. Podstatné může být například to, zda:

• dokáže vyslechnout jiný názor bez ponižování;
• respektuje jasně vyřčené hranice;
• umí se omluvit bez okamžitého přesunutí viny;
• projevuje zájem o potřeby ostatních;
• očekává výhody, které sám druhým neposkytuje;
• používá mlčení, výčitky nebo zesměšňování jako způsob nátlaku.

Ani jednotlivý bod není diagnózou. Pokud se ale více podobných vzorců pravidelně opakuje a vztah kvůli nim působí jednostranně či vyčerpávajícím dojmem, má smysl situaci nepřehlížet.

Nesnažte se ho porazit v jeho vlastní hře

Cílem rozhovoru by nemělo být druhého veřejně ponížit nebo přimět k výbuchu. Takový postup pravděpodobně konflikt pouze vyhrotí a nic spolehlivého neodhalí.

Užitečnější je mluvit konkrétně. Místo věty „Jsi narcista“ můžete říct: „Není mi příjemné, když mě během rozhovoru zesměšňuješ. Pokud to bude pokračovat, odejdu.“ Takové sdělení popisuje chování, vymezuje hranici a zároveň říká, co uděláte vy.

Nemusíte dlouze obhajovat vlastní pocity ani dokazovat, že na ně máte právo. Hranice není pokus druhého ovládat, ale informace o tom, co jste ochotni přijmout.

Pokud se ve vztahu objevuje dlouhodobá manipulace, vyhrožování, kontrolování nebo psychické či fyzické násilí, nespoléhejte na jednu otázku. Bezpečnější je obrátit se na psychologa, důvěryhodnou osobu nebo odbornou poradnu. Při bezprostředním ohrožení kontaktujte policii nebo tísňovou linku.

zdroj: kuhinja-zdravlje.xyz