Když Antonie Zacpalová zavolala Karlu Gottovi, že mu porodila dceru, vzal telefon a praštil s ním. Byl přesvědčen, že na něj byla nastražena léčka. Přitom právě ona udělala vše pro to, aby ho ochránila – těhotenství mu záměrně tajila celých devět měsíců, protože se bála, že by ji nutil jít na potrat. Tohle je příběh ženy, která milovala muže celý život, aniž by od něj dostala to, co si zasloužila.
Jak se jazzbaletka setkala se zpěvákem
Antonie Zacpalová se narodila v roce 1935 do herecké rodiny – její otec Antonín Zacpal hrál ve filmech jako Kristián nebo Dívka v modrém. Ona sama si vybrala cestu tance a vypracovala se na sólistku Hudebního divadla v Karlíně. Vystupovala v muzikálech Kdyby tisíc klarinetů či Gentlemani a okolí ji znalo jako ženu s havraními vlasy, tmavýma očima a postavou gazely.
Kuriózní přitom je, že nebyla typická Gottova fanynka. Dávala přednost Elvisi nebo Beatles. Gott ji ale zaujal svým vzhledem. „Mně se líbil jako takový subtilní, elegantní, něco mezi chlapeckým a mužným zjevem,“ vzpomínala na své první dojmy. Jejich cesty se zkřížily na konci roku 1968 při natáčení klipu k hitu Lady Carneval. Po natáčení ji Gott oslovil, pozvali se do Klášterní vinárny na Národní třídě – a ještě téhož večera odjeli k němu domů.
Věděla, co si může slibovat
Antonie si od začátku nedělala iluze. „Věděla jsem, že v té době má přítelkyněk nebo objektů svého zájmu mnohem víc,“ říkala otevřeně. Zůstali přáteli s výhodami, jak by se dnes řeklo. Zásadní zlom přišel na podzim roku 1972, kdy ji Gott po společném večeru odvezl místo domů k sobě na Kavčí hory. Z té jediné noci vzešel nový život.
Antonii v té době táhlo na osmatřicet let. Těhotenství se rozhodla před Gottem zcela zatajit. Strach byl silnější než cokoli jiného – bála se, že by ho přiměl trvat na potratu. „Dostala jsem strašný strach, že by nechtěl nebo že by se zlobil… a nechat se přinutit k přerušení těhotenství,“ přiznala. Poslední tři měsíce rizikového těhotenství strávila v nemocnici v Londýnské ulici v Praze. V červnu 1973 přivedla na svět dceru Dominiku císařským řezem. Kolonka otce v rodném listě zůstala prázdná.
Telefonát, po kterém praštil sluchátkem
Teprve po návratu z porodnice se Antonie odhodlala Gottovi zavolat. Reakce zpěváka byla prudká a bolestivá. „Byl velmi nepříjemný a praštil s telefonem,“ popsala bez příkras. Gott byl přesvědčen, že jde o nastraženu past.
Na dceru se přijel podívat až po půl roce. „Mám pocit, že byl dost rozpačitý. Nebyl v žádném případě připraven být otcem. Bylo to něco, co mu bylo vnuceno, musel se s tou realitou smířit, ale úplně to necítil,“ vzpomínala Antonie. Postupně však začal Dominiku finančně zajišťovat alimenty a doplatil i první zameškaný půlrok.
Pleny na valše a rok bez dcery
Antonie v té době žila ve čtvrtém patře starého domu bez výtahu, kde tekla jen studená voda. Malá Dominika vyrůstala na umělé výživě, pleny se vyvářely v hrnci a Antonie je prala v neckách na valše. „To si dnešní ženy nedokážou představit,“ říkala o každodenním životě svobodné matky v normalizačním Československu.
V roce 1975 přišla rána další. Když se po mateřské chtěla vrátit do Karlínského divadla, komunistický ředitel Jindřich Janda jí to kvůli jejím postojům z roku 1968 zakázal a nechal sundat její fotografii z divadelního foyer. Aby uživila sebe i dceru, musela přijmout angažmá v Teplicích. Jenže tam měla k dispozici jen malou místnost – bez možnosti vzít Dominiku s sebou. Celý rok ji svěřila do péče rodinné známé v Praze a jezdila za ní jen jednou týdně. „Říkala jsem tomu, že to je pro mě Elba,“ přirovnávala se k vyhnankyni. Zanedlouho utrpěla při taneční zvedačce úraz krční páteře s otřesem mozku, který předčasně ukončil její kariéru. Odešla do invalidního důchodu.
Karel Gott tajil existenci Dominiky celých devět let. Nevěděla o ní ani jeho vlastní rodina. Průlom nastal v roce 1982, kdy příběh odhalil německý bulvární deník Das Goldene Blatt. Teprve potom Gott existenci dcery přiznal také v Československu – v rozhovoru pro Mladý svět a ve vánočním televizním pořadu. Jako gesto péče koupil Antonii a Dominice byt na pražských Vinohradech v Moravské ulici.
Láska bez nároku na oplátku
Pro Gotta byl jejich románek jednou z mnoha epizod. Pro Antonii byl jiný muž po celý zbytek života nepřijatelný. Nikoho dalšího do svého života nepustila. Svůj vztah k němu popsala slovy, která leccos říkají o její povaze: „Byla to taková zvláštní láska, láska nesobecká… naprosto nemajetnická.“
Poslední roky strávila v domově pro seniory v pražských Vysočanech. Zemřela 6. října 2026 ve věku 91 let – sedm let po Karlu Gottovi, kterého celý život milovala, aniž by to od něj kdy dostala nazpět.
Zdroj: zena.aktualne.cz
