Rok po triumfálním vítězství ve sněmovních volbách dostává Andrej Babiš první vážnou lekci. Výsledky letošních komunálních a senátních voleb nejsou pouhou statistickou chybou – jsou signálem, že příběh o neporazitelném ANO začíná praskat. A co je horší: Babiš místo hledání příčin v sobě ukazuje prstem na ostatní.
Jak Babiš vloni proklouzl oknem příležitosti
Loňské sněmovní volby byly pro Babiše skutečně mistrovským kouskem. Dokázal oslovit zároveň voliče radikálně naladěné pravice i průměrného středového Čecha. Čtyři roky v opozici, postupná rétorická radikalizace a zároveň zachování image pragmatického „duchovního otce“ – to vše mu umožnilo sestavit dominantní vládu a tvářit se jako jediný skutečný hráč na české politické scéně.
Tehdy mu vyšla kombinace přesně cílené kritiky Fialovy vlády, schopnost oslovit průměrného voliče a zdání státotvornosti. Jenže to, co fungovalo ve sněmovní kampani, se do komunální a senátní politiky nepřeneslo.
Výsledky, které nelze zamést pod koberec
ANO nezískal v letošních senátních volbách ani jediný mandát. Propad v Ústí nad Labem nebo ve městech Moravskoslezského kraje – místech, kde měl být úspěch hnutí téměř automatický – je zásadní. Dokonce ani na Karvinsku, dlouhodobé baště dělnického a sociálně slabšího elektorátu, se nepodařilo prosadit.
Výjimkou zůstává třeba Plzeň, kde silná místní osobnost dokáže značku ANO udržet atraktivní i v tradičně pravicovém prostředí. Jenže takových „výkladních skříní“ má hnutí čím dál méně. Místo toho, aby se síla ANO za rok vládnutí rozlila do regionů, přetrvávají staré problémy – a místy dokonce narůstají.
Koaliční partneři: přítěž, se kterou si Babiš neví rady
Velká část potíží přichází od SPD a Motoristů. Motoristé opakovaně generují kauzy, které pramení spíše z dětinské snahy o zviditelnění než z promyšlené politiky. Babiš na ně reaguje vlažně – a právě tato vlažnost ho charakterizuje jako lídra, který nemá energii vlastní koalici skutečně řídit.
SPD zase příliš často dělá pravý opak toho, co slibovala před volbami. Tomio Okamura poskytuje rozhovory, které jsou v přímém rozporu s tím, co chystá premiér. Výsledkem je obraz chaotické a nesrozumitelné vlády – připomínající Babišovo pandemické vládnutí, které tehdy veřejnost také příliš nepochválila.
Oba menší koaliční partneři navíc do komunálních voleb prakticky neinvestovali. Spoléhali, že ANO za ně dá práci, a Okamura jel podle pozorovatelů na autopilota. Jenže ANO samo nestačilo – a výsledek neslo samotné.
Babiš obvinil regiony, zrcadlo ale ukazuje jinam
Po volbách Babiš veřejně naložil na regionální organizace. Vítr má zamést v Ústí nad Labem, na severní i jižní Moravě, s větší shovívavostí pak v Praze – tam mu místní socioekonomická struktura voličů poskytuje alibi. Jenže je tu jedna věc, kterou ve svých povolebních prohlášeních neřekl.
Dřív, když se něco pokazilo, mohl Babiš ukázat na „agenty“ ODS nebo jiných tradičních stran, kteří prý infiltrovali regionální organizace. Dnes je ANO etablovanou stranou s vlastní historií rozhodnutí. Mnohé problematické organizace byly v minulosti rozpuštěny osobně Babišem – a přesto problémy přetrvávají. Dnešní selhání tedy není selháním regionů. Je selháním předsedy.
Citelný dopad mají výsledky i na Alenu Schillerovou, jejíž jihomoravská strategie zaměřená proti hejtmanu Grolichovi kompletně ztroskotala. To její pozici v hnutí dočasně oslabuje – a interní přeskupování sil může být teprve před námi.
Tři cesty, které Babiš má – a která z nich ho může pohltit
Avizovaný „restart“ hnutí ANO má podle analytiků tři možné podoby. První je další radikalizace. Babiš na ni sám nakročil, když po volbách slíbil zrušení koncesionářských poplatků. Taková cesta by ale znamenala otevřenou válku s veřejnoprávními médii a eskalaci politické polarizace. Navíc hrozí, že pohltí menší nacionalistické partnery – a pak Babiš přijde o koaliční spojence, kterým dnes může bez odporu diktovat.
Druhá varianta je opačná: strategické umírňování a hledání středové pozice. Cílem by bylo přilákat zpět zklamané voliče, kteří dnes mohou nacházet alternativu třeba ve STANu. Babiš by musel být zároveň důvěryhodný i zřetelně odlišitelný od svých koaličních partnerů. Jenže v době vyhrocených prezidentských voleb je tato klidná, státnická poloha těžko udržitelná.
Třetí scénář je ten nejpravděpodobnější: Babiš neudělá nic zásadního. Potrestá pár regionálních šéfů, hodí za sebou dveřmi a vrátí se k dosavadnímu chaotickému manévrování – impulzivnímu, bez jednotné strategie. To mu krátkodobě může stačit. V celostátních preferencích ANO stále suverénně vede a popularita vlády nedosahuje takových propastí jako za Fialy. Jenže opakovat unikátní volební úspěch z roku 2025 bude čím dál obtížnější.
Co řeknou krajské volby za dva roky
Komunální a senátní volby jsou v jistém smyslu generálkou. Skutečnou prověrkou před příštími sněmovními volbami budou krajské volby, které přijdou za dva roky. Tehdy se ukáže, zda problémy v regionech byly jen výkyvem, nebo trvalým jevem.
Příběh o neporazitelném ANO dostal první viditelnou trhlinu. A trhliny mají nepříjemnou vlastnost – když se je nikdo neopraví, časem se rozšíří.
Zdroj: reflex.cz
