Přibližně každá pátá žena v Česku se po porodu potýká s depresí. Ukázal to první plošný screening poporodní deprese, který byl v naší zemi systematicky proveden. Čísla jsou alarmující – a o to víc překvapí, jak málo se o tomto tématu ve společnosti mluví. Přitom poporodní deprese není rozmarem ani slabostí. Je to zdravotní stav, který se dá léčit, pokud ho včas někdo rozpozná.
Co screening zjistil a proč je to průlom
Dosud se v Česku poporodní deprese zachycovala spíše náhodně – záleželo na tom, zda se žena svěřila gynekologa, pediatrovi nebo partnerovi. Plošné testování, které bylo nově zavedeno, znamená zásadní změnu: každá rodička by měla mít možnost být systematicky dotázána na svůj psychický stav. Výsledky ukázaly, že příznaky poporodní deprese vykazuje kolem 20 procent čerstvých matek, tedy zhruba jedna z pěti.
To je výrazně vyšší číslo, než s jakým veřejnost i část odborníků dosud počítala. Starší odhady se pohybovaly spíše kolem jedné ze sedmi žen. Nová data ovšem odpovídají zjištěním z jiných evropských zemí, které screening zavedly dříve.
Proč tolik žen mlčí
Jedním z největších problémů zůstává stud a strach z odsouzení. Mnoho matek se bojí přiznat, že je jim špatně – vždyť mají zdravé miminko, partnera, zázemí. Společnost od nich očekává štěstí a vděčnost, ne slzy nebo prázdnotu. Právě proto poporodní deprese tak dlouho zůstávala pod povrchem.
Přitom příznaky mohou být velmi různé. Některé ženy pociťují hluboký smutek a pláč bez zjevné příčiny. Jiné spíše otupělost, neschopnost radovat se z dítěte nebo extrémní únavu, která nejde vysvětlit jen bezesnou nocí. Objevuje se i úzkost, podrážděnost nebo pocit, že na mateřství nestačí.
Jak se poporodní deprese liší od baby blues
Většina žen po porodu zažije takzvané baby blues – přechodný stav smutku, plačtivosti a výkyvů nálad v prvních dnech po porodu. Ten bývá způsobený náhlou hormonální změnou a obvykle odezní sám do dvou týdnů. Poporodní deprese je ale něco jiného: trvá déle, je intenzivnější a zasahuje do každodenního fungování.
Klíčový rozdíl je čas. Pokud pocity smutku, apatie nebo úzkosti přetrvávají déle než dva týdny po porodu a neustupují, je na místě vyhledat odbornou pomoc. Psychiatr nebo psycholog se specializací na perinatální péči dokáže situaci správně vyhodnotit.
Co dělat, když se to týká vás nebo někoho blízkého
Pokud máte pocit, že vy nebo žena ve vašem okolí prochází čímkoli, co bylo popsáno výše, nepodceňujte to. Prvním krokem může být rozhovor s gynekologem nebo praktickým lékařem – právě na ně se nový screening zaměřuje. Lékaři by měli umět doporučit další péči, ať už jde o psychologickou podporu, terapii, nebo v případě potřeby i medikamentózní léčbu.
Důležitou roli hraje i okolí. Partner, babičky, kamarádky – právě oni si mnohdy jako první všimnou, že něco není v pořádku. Místo věty „Ale vždyť máš být šťastná“ pomůže spíš: „Jak se opravdu cítíš? Jsem tu pro tebe.“
Screening jako první krok ke změně
Zavedení plošného screeningu je signál, že Česko začíná brát duševní zdraví matek vážně. Nástroj, který se při testování nejčastěji používá, se jmenuje Edinburská škála postnatální deprese – jde o krátký dotazník, který žena vyplní sama a který pomáhá zachytit rizikové příznaky. Není to diagnóza, ale vodítko pro lékaře i pro samotnou matku.
Odborníci upozorňují, že neléčená poporodní deprese může mít dlouhodobé dopady nejen na matku, ale i na vývoj dítěte a na vztah v páru. Čím dřív se příznaky rozpoznají a řeší, tím lépe pro celou rodinu. A to je přesně důvod, proč screening dává smysl.
Zdroj: idnes.cz
