Honzíkovi Šiplovi z Brna bylo teprve dva roky, když ho zachránili z vody jen o vlas. Záchranáři a maminka u jezera ho oživoval celých 26 minut. Lékaři rodině řekli, že chlapec zřejmě celý život stráví na lůžku a pravděpodobně se nedožije deseti let. Dnes je Honzíkovi osm a jeho rodina vzdoruje každé takové předpovědi.
„Bude chodit, minimálně s berlemi, a věříme, že bude i zcela soběstačný,“ říká maminka Kamila (45). Nejde o prázdná slova – Honzík se dnes pohybuje v chodítku a každým měsícem dělá drobné, ale pro rodinu obrovské kroky vpřed.
Zlomek sekundy, který změnil vše
Byl to víkendový výlet maminek k jezeru. Honzík – živý, rázný chlapec, který miloval běhání, skákání a jízdu na odrážedle – sjel na svém oblíbeném dopravním prostředku přímo do vody. Nikdo si toho dlouhé minuty nevšiml.
„Byl to jen zlomek sekundy, kdy jsem šla pro svačinu. Ostatní mámy ho měly hlídat, ale nepodařilo se,“ vzpomíná Kamila. Když ho konečně z vody vytáhly, zahájily okamžitou resuscitaci. Trvala 26 minut. Záchranáři pak chlapce převezli na ARO.
Vigilní kóma a krutá prognóza
Honzík upadl do vigilního kómatu – hluboké poruchy vědomí, při níž člověk navenek působí bdělým dojmem, ale nekomunikuje ani nereaguje na okolí. Lékaři rodině představili neúprosnou vyhlídku: paliativní péče, postupné selhávání organismu a smrt pravděpodobně do deseti let věku.
Kamila a její manžel Vlastimil (48) se s tímto verdiktem odmítli smířit. Společně s dcerkou Evou (11) se rozhodli bojovat – bez ohledu na to, kolik to bude stát sil, peněz i odříkání.
Šest let tvrdého rehabilitačního drilu
Honzíkův denní program nemá s životem jeho vrstevníků mnoho společného. Čtyřikrát denně absolvuje Vojtovu metodu, k tomu tři až pět hodin laserové terapie. Součástí léčby jsou také ponory v hyperbarické komoře a aplikace kmenových buněk. Každý den je pro chlapce i celou rodinu výzvou, která vyžaduje pevné nervy a neochvějnou disciplínu.
Pravidelně jezdí na neurorehabilitační pobyty do Sanatorií Klimkovice v Moravskoslezském kraji, kde odborníci koordinují jeho komplexní péči. Právě tam nyní tráví část svého času.
V chodítku a s prvními slovy
Výsledky, které by lékaři při pohledu na původní prognózu sotva čekali, se pomalu dostavují. Honzík se dnes zvedá ze sedu a přemísťuje se v chodítku. To samo o sobě je pro rodinu malý zázrak.
Přidává se i řeč. „Syn začal s prvními slůvky. Dokonce se u kreslených seriálů naučil angličtinu – na naše otázky odpovídá znakovou řečí,“ líčí hrdá maminka. Její přání do budoucna je prosté: aby si Honzík jednou mohl volně popovídat s kamarády a zapojovat se do běžného dětského života.
Jak rodina věří a co ji drží
Kamila, Vlastimil a Eva tvoří kolem Honzíka pevnou síť. Maminčina slova nejsou jen útěchou – jsou programem. „Spěje k tomu,“ říká o synově cestě k samostatné chůzi. Šest let každodenního boje ji v přesvědčení jen utvrdilo.
Honzík sám jim dává důvod nevzdávat se. Je ukázněný, plný energie a – jak maminka říká – nabitý chutí zvrátit nepřízeň osudu. Kluk, který se jako batole nevracel z vody, dnes bojuje o každý centimetr pohybu a každé vyslovené slovo. A jeho rodina stojí u toho každý den.
Jak pomoci
Léčba Honzíka Šipla je finančně i organizačně mimořádně náročná. Rodina proto přijímá pomoc od lidí, kterým její příběh není lhostejný. Bližší informace o možnosti přispět na Honzíkovu léčbu najdete prostřednictvím kontaktů na rodinu.
Zdroj: blesk.cz
