Voda z kohoutku by mohla od dubna příštího roku zdražit – a to kvůli vládnímu návrhu, který chce zvýšit poplatek za čerpání podzemní vody ze dvou na sedm korun za kubík. Pro většinu domácností by to podle dostupných odhadů znamenalo zdražení v řádu stokorun ročně. Kdo ale přesně zaplatí víc a kdo se bát nemusí?
Proč vůbec podzemní voda zdraží
Poplatek za kubík podzemní vody určené k výrobě pitné vody se nezměnil od roku 2001 – celých třiadvacet let platí dvě koruny za tisíc litrů. Hnutí ANO nyní navrhuje zdražení na sedm korun, tedy nárůst o 250 %. Předkladatel návrhu, poslanec Karel Tureček, jako hlavní argument uvádí dlouhodobé sucho a úbytek podzemních zásob. „Česká republika se nachází v období katastrofálního sucha. Je to dlouhodobá nízká cena za nejcennější vodní zdroj,“ zdůrazňuje Tureček.
Zhruba polovina pitné vody v Česku pochází právě z podzemních zdrojů. Ta povrchová – z řek a přehrad – je přitom v současnosti dražší, stojí 5,3 až 9,1 koruny za tisíc litrů. Návrh má tento nepoměr vyrovnat.
Koho se zdražení týká a koho ne
Zvýšení poplatku se nedotkne úplně každého. Majitelé vlastních studní a malé obce s méně než dvěma sty obyvateli by podle návrhu zůstali mimo. Poplatek navíc platí vodárenské společnosti, nikoli přímo domácnosti – ale v konečném důsledku se vyšší náklady mohou promítnout do ceny vody na faktuře.
Průmyslové podniky platí za podzemní vodu tři koruny za kubík. I pro ně by sazba vyskočila na sedm korun. Budějovický Budvar například čerpá z vlastních vrtů vodu na výrobu piva – vrchní sládek Adam Brož odhaduje, že firmě ročně přibudou náklady řádově v jednotkách milionů korun. Pivo by ale zdražovat nechtěli a hledají úspory přímo ve výrobním procesu.
Jak změna dopadne na malé obce
Zvláště citlivá situace nastane v obcích, které na výstavbu vodovodu nebo kanalizace čerpaly státní dotace. Podmínkou dotace bývá takzvaná sociálně únosná cena vody – tedy cenový strop, který nesmí překročit. Přestavlky u Čerčan jsou příkladem: soukromý provozovatel tamního vodovodu ročně odčerpá zhruba třicet tisíc kubíků podzemní vody. Pokud poplatek vzroste, přibyde mu na nákladech odhadem 150 tisíc korun. Obec mu ale nemůže dovolit zdražit vodu obyvatelům, protože je vázána dotačními podmínkami.
„Máme velký závazek ve splátkách dluhu, který dělá půlku rozpočtu, takže minimálně v téhle položce bude chybět sto padesát tisíc,“ přiznává starosta Jan Mikulanda. Přestavlky hospodaří s rozpočtem kolem deseti milionů korun a zároveň splácejí půjčku na novou infrastrukturu. Novou síť plánují zkolaudovat v roce 2028.
Kam půjdou vybrané peníze
Sporná není jen výše poplatku, ale také to, kdo peníze dostane. Podle návrhu by z každého kubíku šla jedna koruna dál Státnímu fondu životního prostředí – stejně jako dosud. Zbývajících šest korun by nově putovalo přímo do rozpočtu ministerstva zemědělství. Kraje by naopak přišly o přímý podíl, který dosud dostávaly.
Liberecký kraj například počítá, že by tím přišel o zhruba sedmdesát milionů korun určených malým a středním obcím na zlepšení zásobování pitnou vodou. Ministr zemědělství Martin Šebestyán (za SPD) ujišťuje, že celková suma kolem 380 milionů korun se krajům vrátí skrze ministerské programy a dotace – závazek prý stvrdilo i usnesení zemědělského výboru Sněmovny.
Spor o rozdělení výnosů
Ředitel SOVAK Vilém Žák ke zdražení poznamenal, že samotné zvýšení poplatku smysl nedává, pokud vybrané prostředky skutečně neposílí vodní infrastrukturu. Garantováno je to zatím jen pro rok 2027.
Jak návrh prochází Sněmovnou
Vládní koalice předkládá změnu jako přílepek k novele zákona o rostlinolékařské péči – tedy k předpisu, který primárně řeší ochranu rostlin a pesticidy. Právě to opozici vadí nejvíc. „Návrh nemá žádnou dopadovou analýzu a byl podán na poslední chvíli, takhle se opravdu nedá pracovat,“ říká člen sněmovního zemědělského výboru Marek Výborný z KDU-ČSL.
Schválení se nestihlo na říjnové schůzi – Sněmovna hlasování odložila. Přesto ministerstvo zemědělství s výnosem z vyšších poplatků už počítá: v rozpočtu na příští rok figurují dvě miliardy korun, a to ještě dřív, než změna zákonem prošla.
Co říká věda o stavu podzemní vody
Hydrolog Tomáš Hrdinka z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka upozorňuje, že doplňování podzemních zásob je oproti povrchové vodě mnohem pomalejší – trvá měsíce i roky. Zároveň během průsaků z povrchu do hlubších vrstev voda přijímá různé nečistoty. „Zvýšené množství dusičnanů ze zemědělské produkce nebo třeba z dopravy, pokud jsou zdroje blízko velkých dopravních tahů. A dále to může být bakteriální znečištění,“ vysvětluje Hrdinka.
Situaci dokládá i případ Tučap na Táborsku: letos v květnu tamní podzemní zdroje pitné vody téměř vyschly a vodojem musely doplňovat cisterny. Obec se nyní napojuje na vodovodní řad Jihočeského vodárenského svazu a hotovo má být koncem příštího roku.
Zdroj: ct24.ceskatelevize.cz
