Igor Bareš oslavil 15. dubna letošního roku šedesátiny – a sám přiznává, že to vůbec nebylo jisté. V rozhovoru, který poskytl u příležitosti nadcházejícího filmu První hvězda, otevřeně mluvil o tom, že v minulosti žil bouřlivě a několikrát se dostal do situací, kdy mu šlo skutečně o život. Dožití se šedesátky proto nepovažuje za samozřejmost, ale za jeden ze svých největších životních úspěchů.
Třicet let s nemocí, o které se mlčí
Crohnova choroba – chronický zánět trávicího traktu – provází Bareše zhruba tři desetiletí. Diagnózu se dozvěděl před třiceti lety a tehdy vůbec netušil, co ho čeká. Po první operaci nastalo přibližně deset let relativního klidu, a herec si možná dovolil doufat, že to nejhorší má za sebou. Nemoc ho ale záhy přesvědčila o opaku.
„Najednou mi připomněla, že stále v těle dřímá a že se podle toho musím chovat,“ popsal herec tento zlom. Od té doby se musel naučit žít jinak – ne se nemoci vzdát, ale respektovat její pravidla.
Každý měsíc na kapačce
Dnes má Bareš onemocnění relativně pod kontrolou díky pravidelnému léčebnému režimu. Každý měsíc dochází na kapačku, která mu podle jeho slov umožňuje fungovat v přijatelné pohodě. Crohnova choroba ho sice neparalyzuje, ale ani ho nenechá zapomenout, že tu je.
Svou situaci bere s nadhledem – přiznává, že mu diagnóza do určité míry změnila způsob života, ale rozhodně se kvůli ní herecké kariéry ani radostí ze života nevzdal. To by asi nebyl Igor Bareš.
Před představením raději nejí
Herecká profese a Crohnova choroba se ale příliš nesnášejí. Nepravidelný pracovní rytmus, pozdní večerní představení a neustálé přesuny dávají jen málo prostoru pro klidné a pravidelné stravování, které je při tomto onemocnění klíčové. Bareš proto přijal strategii, která možná překvapí: v den náročného divadelního vystoupení přes den téměř vůbec nejí.
„Je to jediné řešení, protože s Crohnovou nemocí jsou spojené úporné průjmy,“ vysvětlil bez okolků. A ihned dodal, proč si nemůže dovolit riskovat: „Dá se zapomenout na bolest v krku nebo na úporný kašel nebo na teplotu, ale na průjem nezapomenete.“ Zvláště pak ne tehdy, když stojíte na jevišti po boku Ivy Janžurové. „Odejít v dialogu s paní Janžurovou si holt nemůžu dovolit,“ dodal se smíchem.
Šéf kriminálek i v novém filmu
V nadcházejícím snímku První hvězda, který míří do kin 13. listopadu, ztvárňuje Bareš – jak jinak – postavu nadřízeného. Tentokrát stojí nad hlavní postavou, kterou hraje Tomáš Magnusek. Bareš přiznal, že na svou účast v projektu prakticky zapomněl, natáčelo se totiž před mnoha lety. Přesto si vybavil klíčovou scénu, v níž spolu s Magnuskem řeší pracovní vytíženost, úspěchy i nezdary.
Svou typologii bere herec s humorem. „Je mi souzeno, že prý vypadám důstojně, tak většinou hraju šéfy kriminálek nebo hodně vysoce postavených lidí,“ zavtipkoval. Role to přitom není tak vzdálená skutečnosti – v životě se také naučil velení, jen nad sebou samým.
Největší úspěch? Rodina, ne Národní divadlo
Když přijde řeč na životní úspěchy, Bareš nepřemýšlí dlouho. Herec, jehož jméno zná celá republika, ví přesně, na čem mu nejvíc záleží. Za svůj největší životní počin nepovažuje ani jednu z divadelních ani filmových rolí, ale něco mnohem osobnějšího.
„Jsem vděčný za to, že se mi podařilo založit skvělou rodinu s mojí manželkou, paní Antonií, které si nesmírně vážím, máme dvě skvělé děti a to považuju za svůj největší životní úspěch,“ řekl herec. Člověk, který několikrát stál na hranici, si evidentně dobře ví, co má skutečnou cenu.
Zdroj: extra.cz
