Manžel Martin stačil ve zlomku vteřiny strhnout malého Maťka a Alexandru stranou. Svou ženu Petru už zachránit nedokázal. Dvaatřicetiletá maminka zahynula v sobotu 14. listopadu na chodníku Štefánikovy ulice v Popradu – srazilo ji auto, jehož opilý řidič ujížděl před policisty. Ve čtvrtek 19. listopadu se s ní přišly rozloučit desítky lidí a smuteční síní zazněla píseň Karla Gotta.
Poslední procházka skončila tragédií
Sobotní večer vypadal úplně obyčejně. Rodina se vydala na procházku, jakou dělají tisíce rodin každý víkend. Martin, Petra a jejich dvě děti kráčeli po chodníku, kdyžž se k nim přiřítilo vozidlo. Řidič byl opilý a ujížděl před policejní hlídkou – a vjel přímo tam, kde stáli.
Martinovi stačil čas jen na to, aby stihl obě děti strhnout do bezpečí. „V posledním okamžiku strhl děti, jinak by pod koly skončily i ty. Je to příšerné, budou to mít celý život před očima,“ popsal situaci svědek tragédie. Petru auto srazilo a zaklínilo pod sebou. Přijely dvě posádky záchranné služby, policisté se pokoušeli ženu vyprostit. Přes veškerou snahu záchranářů těžkým zraněním podlehla.
Kdo byla Petra
Dvaatřicetiletá Petra pracovala jako asistentka na základní škole. Kolegy i žáky si získala laskavým přístupem a ochotou pomáhat. Vedle práce a péče o rodinu nezanedbávala ani vlastní vzdělání – studovala slovenský jazyk a literaturu na vysoké škole. Ráda plavala, četla knihy a dopřávala si chvíle, které jí přinášely radost.
Dříve působila v domově pro seniory, kde se denně setkávala s lidmi na sklonku života. Péče o druhé nebyla pro ni jen zaměstnání – byl to způsob, jakým žila. Po sobě zanechala manžela a dvě malé děti, pro které byla podle blízkých celým světem.
Slova maminky Ivety, která zlomila srdce celému sálu
Nejbolestnější chvílí pohřbu byl vzkaz, který Petřině rakvi adresovala její maminka Iveta. „Vinou nezodpovědného člověka nám odešla Peťulka. Tak náhle a bez rozloučení, těžko se tomu věří. Nebyla jsem bezchybná máma, ale vždy jsem tě milovala. Už ti nikdyž nebudu moci říci, jak moc,“ zaznělo v Popradu. V sále tehdy nebylo suché oko.
Když přinášeli rakev do smuteční síně, rozezněla se píseň Srdce nehasnou – duet Karla Gotta s jeho dcerou Charlotte, natočený krátce před pěvcovou smrtí. Volba skladby nebyla náhodná. Píseň o lásce, která nepomíjí, se stala posledním pozdravem ženě, na niž její rodina jen tak nezapomene.
Pohřbu se zúčastnily desítky lidí – nejbližší příbuzní, přátelé i bývalí kolegové ze školy i z domova pro seniory. Manžel Martin, děti a Petřini rodiče prožívali nejtěžší chvíle svého života.
Dvě děti, které to viděly na vlastní oči
Maťko a Alexandra přišly o mámu způsobem, který si dítě nedokáže vybrat. Byli přímo u toho, když se to stalo – jejich otec je ve zlomku vteřiny odstrčil, ale obraz toho, co následovalo, v nich zůstane. Svědek nehody na místě řekl, že si to budou nést celý život. Teď vyrůstají bez matky, která je milovala, studovala pro ně lepší budoucnost a každý den jim ukazovala, co znamená starat se o druhé.
Opilý recidivista a otázka trestu
Řidič, který Petru zabil, byl v době nehody opilý a ujížděl před policejní hlídkou. Tragédie znovu otevřela debatu o tom, zda jsou tresty za jízdu pod vlivem alkoholu s následkem smrti dostatečně přísné. Lidé v komentářích i na sociálních sítích volají po přísnějším postihu – zaznělo i srovnání s americkým právem, kde může být auto při zabití použité pod vlivem alkoholu posouzeno jako zbraň. V Česku i na Slovensku podobné případy zpravidla končí kvalifikací ublížení na zdraví s následkem smrti, nikoliv vraždou.
Petra měla před sebou celý život. Studovala, pracovala, milovala svou rodinu. Opilý řidič jí ho vzal během pár vteřin – a jejím dětem vzal mámu navždy.
Zdroj: blesk.cz









