Přemýšlíte někdy nad tím, jaké to bude, až budete staří? Děsí Vás to? Nemusí! Přečtěte si tento rozhovor s jednou milou starší dámou, která našla ve staří kouzlo. Možná to přesvědčí i Vás, že staří nemusí nutně znamenat konec světa.

„Před několika málo dny mi byla položena otázka, jaké to je být stará… Nebudu lhát, tato otázka mě trochu zaskočila a ne v pozitivním slova smyslu. Ptáte se proč? Jednoduše proto, že se necítím být stará! Zamyslela jsem se však nad touto otázkou hlouběji, neboť mi nakonec přišla vcelku zajímavá…

Zde je má odpověď! Během stáří jsem si uvědomila, že staří je dar od života, který mi byl dán a který má být zúročen. Upřímně mohu nahlas říci, že když se podívám zpět na svůj život, jsem v tuto chvíli přesně tam, kde jsem vždy chtěla být a jsem tím, kým jsem si přála být jako mladá. Nemám samozřejmě na mysli svůj fyzický vzhled… Je pravda, že vrásky, pigmentové skvrny, pokleslá víčka a zkrátka to, jak se stáří podepisuje na fyzickém vzhledu není nic pozitivního.

Mám-li být upřímná, někdy mě až děsí pohled do zrcadla, kde spatřuji starší dámu, kterou si ale v srdci nepřipadám být. Na druhou stranu však tento strach vždy rychle pomine, neboť si hned uvědomím, že to vzhled je jen malá část celého stáří. Pravda je taková, že bych za celý svět nikdy neměnila… Mé přátelé, můj pozoruhodný a dobrodružný život, milující rodina, to vše je něco, co mi nikdy fyzická „přitažlivost“ nemůže nahradit!

Čím starší jsem, tím více si uvědomuji, co je v životě důležité a za čím se lidé mnohy v mládí až zbytečně honí. Postupem času jsem se tak naučila být k sobě více shovívavější a méně kritická.

Již nejsem jen přítelkyní ostatním, ale především sama sobě!

To znamená, že jsem se přestala kárat za pár sušenek navíc, za neustlanou postel, binec v kuchyni, apod… Dnes si již plně uvědomuji, že každý je strůjcem svého vlastního štěstí! Tedy je mým právem jíst, jak jen chci, neuklidit si domácnost  a obléct se dle toho, jakou mám zrovna náladu. Uvědomila jsem si, že není nic důležitějšího, než žít takový život, kterého nebudete litovat, až se jednou ohlédnete zpět.

Já osobně mohu říci, že jsem vděčná za to, jakou osobou jsem se stala. Uvědomuji si, že nebudu žít věčně, ale zároveň se nemusím poslední roka svého života trápit tím, co jsem v životě udělala, či neudělala… Vše, co jsem udělala a pro co jsem se rozhodla, bylo mým vlasntím rozhodnutím a dovedlo mě právě až sem.

Buďte tedy k sobě upřímní.

Starejte se méně o názory ostatních.

Buďte sami sobě přítelem.

Nemějte vůči sobě ani vůči ostatním pochybnosti a výhrady. Každý má přeci právo udělat chybu… Vždyť přeci z chyb se nejvíce učíme!

V neposlední řadě se nebojte stáří! Staří mě učinilo volnou a dalo mi ten největší dar v životě, svobodu! Nebojte se proto stáří a jděte mu vstříc s hlavou vztyčenou. Život je totiž nádherný po celou dobu, kdy jste na světě!“