Ne nadarmo se říká, že pes byl, je a vždycky bude považován za nejlepšího přítele člověka. Páníček si se svým čtyřnohým mazlíčkem může postupem času vybudovat natolik silné pouto, že když po čase přijde ztráta jednoho z nich, ten druhý se z toho již nikdy nemusí vzpamatovat. Funguje to tak samozřejmě z obou pohledu a příběh, který vám hodláme představit v tomto článku, je toho jasným důkazem. Zajímá vás, jak se malý pejsek jménem Cesur vyrovnal se smrtí svého milovaného páníčka? V tom případě rozhodně nikam neodcházejte a směle pokračujte ve čtení k následujícím řádkům, z nichž budete určitě dojatí.
Starý pán zemřel, ale pejsek rozhodně nezapomíná
Pejsek Cesur byl se svým lidským přítelem Mehmetem Ilhanem po dobu dlouhých dvou let. Muži bylo v době pořízení mazlíčka již úctyhodných 77 let, takže netrvalo dlouho, když smrt zaklepala na dveře. Mehmet naposledy vydechl v útrobách nemocnice v blízkosti svého domova Burse, což je městečko v Turecku. Jeho skonu předcházela dlouhá a zničující nemoc, se kterou se ze všech sil snažil bojovat a která jej v posledním stádiu upoutala na nemocniční lůžko, ale nakonec ve věku 79 podlehl. Cesur se s touto ztrátou vyrovnával skutečně velice obtížně…
Mehmetův syn Ali si poté pejska vzal pod svá křídla a poskytl mu nový domov poté, co ten svůj ztratil. Doufal, že si k němu pejsek postupem času najde cestu a bude stejně spokojený jako v případě svého předchozího majitele. Zároveň ovšem věděl, že Cesur s jeho otcem měli skutečně zvláštní spojení, které se projevovalo již v posledních dnech otcova života. Cesur, který zřejmě tušil problémy, totiž přestal úplně jíst a na první pohled působil smutným dojmem.
Pohřeb byl opravdu dojemný
Když Mehmet zemřel a jeho ostatky se připravovali na poslední cestu, Cesur se k jeho rakvi posadil a odmítal místo opustit i po skončení ceremoniálu. Během pohřebního průvodu kráčel v čele a stále na svého zesnulého přítele dohlížel. Hlavu u rakve měl po celou dobu skloněnou k zemi a posléze také sledoval, jak jej zaměstnanci tamního úřadu pohřbili. Cesur sice již nějakou dobu žije s novým páníčkem, který mu věnuje skutečně velkou porci lásky, nicméně pejsek stále truchlí a nepůsobí šťastně. Každé ráno se dokonce pokoušel Alimu utéct v momentě, kdy ráno otevíral dveře a odcházel do práce.
Jednoho dne už to Alimu nedalo a rozhodl se zjistit, co má pejsek vlastně v plánu. Pustil jej na ulici a pak jej následoval. Po chvilce sledování Alimu začalo docházet, kam jeho čtyřnohý kamarád vlastně míří. Nakonec se mu domněnka definitivně potvrdila ve chvíli, kdy společně dorazili na hřbitov, kde je nyní pohřbený jeho otec. Není jasné, jestli se bolestná rána po ztrátě milované osoby někdy zacelí, ale jisté je, že Cesur je stále v dobrých rukou, které na něj nedají dopustit!
