Tento dopis zanechala matka na smrtelné posteli své dceři. Je tak dojemný, a tak pravdivý, že jej dcera nyní šíří dál, aby ukázala, jaké jsou skutečné prožitky lidí starých a upoutaných na lůžko. Apeluje tak na mladou generaci, aby si uvědomila, co všechno jim rodiče darovali, a jak moc času a trpělivosti si nyní zaslouží nazpět. Ne vždy na to myslíme, když máme o rodiče či prarodiče pečovat.

Jsem jako dítě

„Drahá dcero, až bud stará a nemohoucí, pokus se mi prosím porozumět. Nehněvej se na mě, když nebudu chápat, co mi říkáš, když budu zmatená a nebudu si vědět rady ani se základními věcmi. Budu pořád dokola opakovat to samé a ty už mě nebudeš chtít poslouchat. Ale zamysli se na chvíli a připomeň si, jaká jsi ty byla, když jsi byla ještě dítě. Stále jsi opakovala ty samé otázky, ptala jsi se proč a jak, neuměla jsi spoustu věcí, které se zdály být tak triviální a snadné. A co jsem dělala já? Trpělivě jsem ti naslouchala, tisíckrát opakovala to samé, byla vždy při tobě, abych ti pomohla.

Oplať mi stejnou péčí

A co když se budu odmítat koupat nebo nebudu poslouchat tvoje dobře míněné rady a doporučení a tvrdohlavě si budu stát za svým? Nebyla jsi ty snad stejná, když jsem ti musela slibovat hory doly, aby ses uráčila jít do vany nebo konečně jít spát? Měla jsem s tebou vždycky trpělivost, i když jsem sama byla po celém dni v práci vyčerpaná a bez nálady. Nechci od tebe nic jiného než tu samou trpělivost a ochotu být na mě milá, i když se ti zrovna nechce a nehodí se to. Je to snad příliš?

Čtěte také: Osm různých způsobů, jak vyrobit chutný sendvič bez použití chleba. Skvěle se hodí, když se snažíte zhubnout!

Až přijdou mé poslední dny, nedávejte mě pryč, abyste mě ukryli někam stranou, kde nebudu na očích. Není na mě hezký pohled, ale i tobě se dennodenně musely měnit plenky a kolikrát jsi se v noci počůrala. Jen to žádám, abys mi vrátila, co já jsem ti dala. Jednou budeš i ty na mém místě a tvoje děti se k tobě zachovají podle tvého příkladu.“