Ve světě se občas dějí neskutečné věci. Policista během silniční hlídky zastavil mladého muže. Důvodem bylo to, že mu připomínal jeho mrtvého syna, který se nevrátil z války, jen proto, aby mu poděkoval za jeho službu. Když chtěl po mladém muži objetí, vůbec ho to nezarazilo. Sám sloužil v Iráku, a proto s otcem, který ztratil svého syna soucítil.

Mladému muži chtěl poděkovat za vojenskou službu

Jednoho rána jel William Jazwinski po silnici, když si všiml nápadného policejního auta, které ho následuje. Nebyl si vědomý žádného přestupku. Policejní auto navíc ani neblikalo typickým světlem, které běžně používá ve chvíli, kdy chce někoho zastavit. William byl proto zmatený a po chvíli zastavil. Pootevřel okýnko, aby se přicházejícího policisty zeptal, čím se provinil. Reakce policisty ho však zmátla ještě více.

Policista mu přišel poděkovat za jeho vojenskou službu. Všiml si totiž malé nálepky na zadním nárazníku, díky které vytušil, že jde o mladého vojáka. William by překvapený. Taková slova od pronásledujícího policisty rozhodně nečekal. Zdvořile poděkoval za jeho slova úcty a dali se spolu do rozhovoru. Ve chvíli, kdy přišla řeč na Irák, v policistovi se probudily emoce.

Vzpomněl si na mrtvého syna

Když začal William vyprávět své zážitky z armády, policista se neubránil slzám. Mladý muž byl zmatený a nechápal jeho reakci. Vše pochopil ve chvíli, kdy se policista zmínil o tom, že jeho syn se z války bohužel nikdy nevrátil. William bohužel díky své vojenské službě moc dobře znal bolest ze ztráty blízkého člověka. S policistou okamžitě soucítil. V té chvíli si všiml složené americké vlajky na palubě jeho služebního vozu. Policista prozradil, že to je jediné, co mu po synovi zbylo. Vlajku dostal od vojenských úředníků, kteří mu oznámili tragickou zprávu. Na závěr policista vyzval mladého vojáka, aby vystoupil z auta a požádal ho, jestli by mu nevadilo ho obejmout. Dojemné setkání emoce v obou mužích.