Smrt je součástí života, a všichni z nás k ní jednoho dne dospějí. Než se tak stane, setkáme se s ní u našich nejbližších, našich přátel. A nikdo z nás neví, jak dlouho budeme žít. A tak až ta chvíle nadejde, měli bychom zemřít obklopeni svými nejbližšími, těmi, co nás mají nejraději a my je. Pak je odchod mnohem lehčí.
Stále více z nás se však se smrtí setkává ve věku, kdy by měli začít vychovávat vlastní děti, a těšit se ze života. Jednou z nich byla i Holly Butcherová, která zemřela ve věku 27 let. Den před smrtí stihla na Facebooku zveřejnit dopis, který stále více oslovuje všechny lidi.
Vyznání Holly Butcherové
Její dopis začíná slovy, že zemřít v 26 nebo 27 letech je kruté. Nikdo z nás nechce zemřít, a už vůbec ne takhle brzy. Aniž by viděl růst svoje děti, aniž by pochoval v náručí své vnuky. Poslední generace vlastně nežije normální život. Jejich život se přestěhoval do virtuální roviny. Sociální sítě, telefony, počítače. To však není skutečný život. Ten se odehrává tam venku, ať svítí slunce, nebo prší. Měli bychom se umět radovat z maličkostí, a věci, které vypadají jako velký problém, nechat být, pokud nás přímo neohrožují na životě. Neúspěch v práci, špatná postava, oblečení, které jsme si vzali vícekrát, to jsou samé nepodstatné věci.
Podstatné je, že máme někoho rádi, a on nás, že si to dokážeme říci, a že čas, který je nám dán, trávíme spolu, se svou rodinou, přáteli. Že se umíme radovat z toho, že si můžeme zacvičit, jít do práce, pozorovat východ slunce, slyšet zpěv ptáků, pohladit svého psa. Místo sezení u počítače pozvat přátele na oběd, na kávu, strávit spolu čas.
A je toho mnohem víc
Říká se, že zdravý člověk má 1000 přání. Nemocný pouze jedno. Holly, která věděla, že se její konec blíží, se snažila prožít každý den naplno. Peníze, které vydělala pro ni nebyl cíl, ale prostředek k jeho dosažení. K čemu nám jsou skříně plné oblečení, když krásy světa vidíme na stránkách v počítači.
Život je především o tom, co zažijeme, a také s kým. Jinak je náš život prázdný. Měli bychom se snažit žít, jako by každý den měl být ten poslední. Zkuste si sednout, a zapřemýšlet, co byste dělali, kdybyste to věděli. Seděli u pc, a dělali si selfíčka? Nebo byste svým nejbližším řekli, jak moc je máte rádi, a jsou pro vás to největší štěstí v životě. Rozhodnutí je jen na vás.