V povodí řeky svatého Vavřince se nachází oblast Velkých jezer, která zabírá neuvěřitelnou plochu více než 20 mil. ha. Velká jezera tvoří přírodní část hranice mezi Spojenými státy americkými a Kanadou a z hlediska území USA zasahují do několika států, mezi které patří mimo jiné i Wisconsin. A právě ve Wisconsinu došlo k neplánovanému setkání člověka a vlka.
Vlci od Velkých jezer
Lesy, které obklopují jezera v této oblasti, jsou domovem mnoha různých druhů živočichů, mezi které patří také vlk. Místní vlci bývají zařazování do druhu vlk obecný jako samostatný poddruh, ale jsou i genetické studie, provedené nedávno, jejichž výsledkem bude možná uznání nového, samostatného druhu vlka. Místně se mu říká nejčastěji timber wolf, což by se dalo přeložit jako vlk dřevařský. Jiné užívané názvy jsou vlk jelení, vlk algonkinský (podle skupiny indiánských kmenů) nebo také vlk východní.
Ohledně užitečnosti vlka se vedou dlouholeté spory, kdy proti vlkům stojí nejčastěji chovatelé dobytka, kterým smečky vlků zejména v zimním období mohou způsobit značné ztráty. Vzhledem k hubení vlků je ovšem otázkou, zda se tento vlk vůbec „dočká“ povýšení na samostatný druh. K jeho mizení napomáhá totiž zároveň skutečnost, že dochází k jeho křížení s kojoty.
Pokud jde o útoky vlků na člověka, jsou velice vzácné a omezují se obvykle jen na případy, kdy se jednalo o jedince se vzteklinou nebo jedince zahnané do úzkých.
Nečekané uvítání
John Oens se před šesti lety chystal prozkoumat wisconsinské lesy, a protože byl zkušený zálesák, na výpravu se vydal s parťákem. Po nějaké době putování narazili na něco, čemu ani nemohli uvěřit. Nějaký lovec nebo pytlák ukryl v trávě na okraji lesa železnou past, do které byl za přední tlapu chycen nádherný obrovitý exemplář místního druhu vlka. Bylo zřejmé, že zvíře zatím naštěstí nestrávilo v pasti dlouhý čas, protože bylo plné života.
John měl naštěstí s podobnými případy zkušenost, a proto se nejprve poohlédl po vhodné zábraně. Poblíž naštěstí ležel kus dřevěné desky, která se pro jím zamýšlený účel výborně hodila. Rozhodl se totiž, že vlka z pasti vysvobodí, ale pro co nejhladší průběh bylo třeba udělat několik opatření.
Parťáka požádal, aby stál poblíž s nabitou puškou, a sám se s deskou jako štítem opatrně blížil zepředu k vlkovi. Jakmile byl dostatečně blízko, vlk proti desce vyrazil a začal po ní chňapat. John desku umístil tak, aby na jeho straně zůstala část pasti se sevřenými čelistmi a vlkova tlapa. Jednou rukou držel na místě desku a druhou pomalu uvolnil čelisti pasti. Nyní nastal kritický okamžik, kdy se vlk dostal ze sevření. Naštěstí však neměl ani pomyšlení na útok a okamžitě zmizel v bezpečí blízkého lesa. Podle jeho plynulého pohybu bylo poznat, že mu past naštěstí nezpůsobila žádné vážnější zranění.
