Jedna dívenka jezdívala ráda s rodiči na vesnici, kde v malé dřevěné chalupě žili její dědeček s babičkou. Tu si pamatovala jen matně, protože zemřela, když byla holčička ještě velice malá. Dědeček však byl hrdinou jejího dětství. Trávili spolu veškerý volný čas, povídali si a smáli se a učil ji mnoha novým věcem. Vždy se za ním těšila, hlavně o letních prázdninách, když tam mohla strávit delší čas.

Zvláštní poslední přání

Jezdila za ním i později, když vyrostla, a pořád si výborně rozuměli. Dědeček však začal cítit, že se blíží jeho konec, a proto si jednou s vnučkou sedl a řekl jí, že svůj domek i se zahradou odkáže jí a ať se ho nevzdává. Musela mu slíbit, že nenechá pokácet starou jabloň, která už nenesla jablka, jedině tehdy, až se ocitne v těžké situaci a nebude vědět, kudy kam. Vnučka, celá zmatená, mu dala své čestné slovo. Zkoušela se ho sice ptát, proč má tak zvláštní přání, dědeček jí ale žádné vysvětlení dát nechtěl.

Tajemství staré jabloně

Nedlouho poté dědeček skutečně zemřel, vnučka se vdala a měla rodinu. S tou sice na chalupu občas zajela, nebylo to však nijak často. Bylo pro ni náročné starat se o vlastní dům, o děti, a ještě o poměrně vzdálenou chalupu na vsi, chtěla však dodržet slib, který dala dědečkovi.

Po poměrně dlouho dobu se mladé rodině dařilo dobře. Děti byly naštěstí zdravé a ona i manžel měli dobře placenou práci. Bohužel po čase manžel vážně onemocněl a musel se podrobit několika velice nákladným operacím, které jejich pojištění zdaleka nepokrývalo. Nejprve museli sáhnout na finanční úspory, a nakonec se dohodli, že prodají dům ve městě a odstěhují se do dědovy chalupy. Posledním ránou byla ztráta zaměstnání, která postihla vnučku.

Když seděla s manželem na dědečkově oblíbené lavičce, dívala se do zahrádky a přemýšlela, co dál, vzpomněla si na jeho slova a svěřila se s nimi manželovi. Pomocí pily pokáceli starý strom a s velkou námahou odstranili i pařez, v jehož kořenech uviděli kovovou bednu. Když ji otevřeli, zůstali v úžasu. Byla plná zlatých mincí a šperků a vnučka si vybavila, že dědeček vyprávěl, jak měl jako mladý výnosné zaměstnání. Žil však vždy skromně a jí došlo, že vše schovával pro ni, aby ji mohl pomoct, ačkoliv zde již sám nebude. Byla velice dojatá, protože je v těžké situaci skutečně zachránil.