Neskutečný příběh Sadera vás ohromí hned v prvních větách. Byl totiž vychovávaný milující rodinou, kterou tvořila matka s otcem, který má Downův syndrom. Sám mladý Sader ve svém příběhu popisuje, jak obrovskou lásku mu otec dokázal dát a jak moc je pyšný na to, že zrovna on má takového otce.

Mladý Sader je na svého otce pyšný

Sader se za svého otce rozhodně nestydí. Ve skutečnosti je velmi hrdým synem. Otec mu totiž pomohl stát se někým, kdo má správně nastavené hodnoty i životní priority. Nikdo samozřejmě nezpochybňuje, že je velmi těžké a složité žít s Downovým syndromem, s krásným a láskyplným vztahem rodiny to jde však mnohem snáz.

Otec se svým synem chodí celý život do mlýna, který se nachází kousek od jejich domova. Sader tvrdí, že byl a je jeho otec tou největší oporou v životě, kterou si mohl kdy přát. Celá komunita lidí s Downovým syndromem jsou ohromně laskaví, a tak se v takovém kruhu lidí cítí dobře i všichni ostatní.

Sader se snaží tímto příběhem ukázat na jednu zásadní věc. Přeje si totiž, aby všichni lidé dokázali akceptovat odlišnost lidí s Downovým syndromem. Oni se totiž vůbec nemají za co stydět, a tudíž by se k nim společnost měla chovat úplně stejně. Sice navenek tito lidé vypadají jinak, uvnitř však mají stejné emoce, city i touhy, jako každý jiný člověk. Svým příběhem se snaží ukázat na to, jak důležité je zařadit lidi s Downovým syndromem do klasické společnosti.

Dejme jim šanci

“Dejme jim šanci a podívejme se, jak úžasnými lidmi jsou,” říká mladý Sader o lidech s Downovým syndromem. Sader Issa studuje v Sýrii zubní lékařství, což je i pro jeho otce velmi krásný pocit. Často se Jad, otec Sadera, pyšní svým synem a ukazuje na skutečnost, že je lékařem.

U lidí s Downovým syndromem můžete vidět oči plné radosti a spokojenosti, stejně jako u jiných lidí. Proto i u otce Sadera uvidíte zřetelně pyšný výraz, když vypráví o svém synovi a jeho studijním úspěchu. V jeh očích vidíte jasnou větu: “Ano, mám Downův syndrom, ale vychoval jsem syna ze všech svých sil tak, aby se mohl stát lékařem a pomáhal ostatním”.

Celé rodiny s Downovým syndromem

Vědci se zaměřili na všechny rodiny, v nichž se nachází alespoň jeden člen s Downovým syndromem. Ve všech zemích světa existují rodiny, kde má tento syndrom jeden z rodičů, mnohem častěji však můžete potkat rodinu, kde se se syndromem potýká dítě.

Podle jedné studie z roku 2012 uvedlo celých 99 procent respondentů zúčastněných na tomto výzkumu, že své děti s Downovým syndromem naprosto milují. Dokonce 97 procent z nich uvedlo, že jsou na své děti hrdí a pouhých 5 procent rodičů se za své děti stydí nebo dokonce litují, že je mají. Takových případů ale naštěstí není mnoho.

Znamená to, že naprostá většina rodičů, kteří se u svých dětí setkali s Downovým syndromem, jsou šťastní za to, že vychovávají zrovna takové dítě.

Vzácnost rodičů s Downovým syndromem

Většinou na případ, kdy je v rodině zrovna rodič ten s Downovým syndromem, nenarazíte. Je totiž zázrak, že Sader vůbec vznikl, jelikož jeho otec by měl být kvůli syndromu téměř neplodný. Není to však kvůli sterilitě nebo jinému problému s funkčností pohlavních orgánů. Většinou se jedná o problém s nedostatkem znalostí o samotné reprodukci. Ženy s Downovým syndromem mohou otěhotnět, nestává se to však příliš často.

Downův syndrom se dá v dnešní době objevit ještě v brzkém stádiu těhotenství ženy, a tak se mu dá předejít. V mnoha zemích se tento druh testů nedělá běžně u každé nastávající matky, a tak je větší pravděpodobnost výskytu takto nemocných dětí. Určitý diskomfort to rodině jistě přináší, nedostatek lásky však nikoliv.