Jenny byla vždy velkou milovnicí zvířat a doma už měla jako mazlíčky psa, kočku a koně. Zatímco si její syn hrál venku, všiml si jednoho dne malého černého prasátka. Pravděpodobně se ztratilo nebo zabloudilo noc předtím, než jej našli, takže se prasátko (později pojmenované Pepper) třáslo a bylo mu zima.
Zachráněné na poslední chvíli
Když Jennyin syn viděl, že malé miminko je úplně samo a nikde není ani stopy po dalším sourozenci nebo mámě, věděl, že je třeba jej zachránit a přijmout do jejich domácnosti. Prvních pár týdnů to přitom s Pepper nebylo vůbec lehké. Chodila pořád za Jenny a jejím synem a vydávala nejhlasitější zvuky, jako by se snažila na sebe upozornit. Pravděpodobně je oba považovala za svou rodinu a nechtěla být ani na moment bez nich. Pepper si také velmi rychle zvykla na psa Trouta a držela se vždy u něj. Pravděpodobně jej považovala za svého sourozence.
Pes a prase, nejlepší přátelé
Trout brzy pochopil, že Pepper už zůstane součástí domácnosti a přejal na sebe roli vůdce a všechno prasátko naučil. Společně pak chodili na výlety do zahrady a prasátko se také naučilo chodit na záchod pouze venku a doma bylo velmi čistotné. Stali se z nich nejlepší přátelé na život a na smrt.
Nová rodina
Jenny vůbec nelituje, že si malého čuníka adoptovali. Přiznává sice, že je to neobvyklý domácí mazlíček, ale je si vědoma toho, že kdyby prasátko tenkrát nezachránili, jistě by zahynulo. Takto mu dali novou šanci na život a zdá se, že Pepper je ze své nové rodiny nadšená. A není se čemu divit, podmínky k životu má zcela ideální.
Co až Pepper vyroste?
Jediným problémem je to, že Jenny zatím netuší, jak bude Pepper velká. Nebojí se ale, že by to měl být problém. Mají stáj pro jejich koníka a v případě potřeby tam pro Pepper také udělají místo, aby měla dostatek prostoru a pohodlí. Je to prostě člen rodiny, kterého se už nevzdají.
