Dětské nemoci měli v minulosti fatální následky na zdraví a životy dětí. Naštěstí lékaři a vědci mnoho z nich vymýtili a nemusíme se jich dále obávat. Dětská obrna byla za doby našich prarodičů stále reálným rizikem. Paul Alexandr měl obrnu, když mu bylo 6 let. Nezemřel, ale ochrnul od krku dolů a musel po léta žít v přístroji, kterému se říká železné plíce. To ho ale nezastavilo a prožil velmi produktivní život. Jak se mu podařilo dostat se z přístroje?

Žabí dýchání mu dalo život

Muž chtěl samozřejmě přístroj opustit, aby mohl alespoň trochu normálně žít. Stále byl ochrnutý, ale alespoň by nemusel být neustále na jednom místě. Sám si vytvořil styl dýchání, kterému říká „žabí dýchání“. Prakticky jde o to, že polyká vzduch. Na tuto myšlenku ho přivedla jeho fyzioterapeutka, když byl ještě dítě. Slíbila mu, že když vydrží bez přístroje dýchat 3 minuty pomocí tohoto stylu dýchání, koupí mu štěně. A takové nabídce nemůže odolat žádné dítě.

Dokázal žít plnohodnotný život a stal se právníkem

Trvalo mu rok, než dokázal získat své štěně, které pojmenoval Ginger. Postupně se naučil používat žabí dýchání stále více. A nakonec mohl žít u sebe doma bez železných plic, které by mu pomáhaly dýchat. Jednoho dne dokonce šel na Texaskou univerzitu a získal právnický titul. Nic takového by nebylo možné, kdyby musel být neustále v přístroji. Se svým diplomem dokonce zastupovat své klienty, přičemž seděl na speciálním invalidním vozíku, které podepíral jeho ochrnuté tělo.

Nikdy se nevzdal šance na život

Lékaři Paulovi řekli, že se nedožije dospělosti. Dnes je mu 70 let a je zpět v železných plicích. Prožil ale dlouhý a plnohodnotný život. Dokonce o tom napsal knihu „Three Minutes for a Dog: My Life in an Iron Lung“ (Tři minuty pro psa: Můj život v železné plíci). Knihu psal 5 let s perem připevněným v ústech. Nikdy se ale nevzdal a dnes nelituje ničeho, co v životě udělal.

Zdroj: ladbible.com