„Když je vám 11 let a dostanete štěně, nikdo vám neřekne, co bude. Jen, že musíte po psovi na procházkách uklízet.“ Začátek vyprávění o ztrátě blízkého přítele začíná Alvin Chang momentem, když byl dítě a do jeho rodina přišla fenka Rainbow.

Po osmnácti letech společného soužití Rainbow odešla a Alvin prošel velmi nelehkým obdobím. Ztrátu psa připodobňuje k úmrtí své babičky. Odborníci dávají Alvinovi za pravdu, odchod domácího mazlíčka je stejně těžký jako ztráta blízkého. Proč se tak děje?

Není to jen zvíře

U domácích mazlíčků platí, že nejsou jen běžnými zvířaty, jsou plnohodnotnými členy rodiny, což je zřejmé nejvíce u psů. Život psa se ale nedá s tím lidským srovnávat, protože s ohledem na plemeno se dožívají deseti až maximálně dvaceti let.

Už při pořízení je tedy zřejmé, že jednou nastane chvíle, kdy bude nutné se s milovaným pejskem rozloučit. V takovém momentě rozhodně nepomáhá, když uslyšíte, že „je to jen pes“ nebo „pořídíš si dalšího“.

Bolest je skutečná

Ve chvíli odchodu blízkého přítele rozhodně neplatí, že smutek rychle pomine. Vědci jsou přesvědčeni, že bolest je skutečná nehledě na to, že se jedná o zvíře. Často jsou projevy bolesti ještě intenzivnější než při úmrtí blízké osoby, protože chovatel má ke zvířeti vybudovaný velmi ryzí a hluboký vztah.

Laikům může připadat takové chování absurdní, ale experti odkazují ve své studii na mozek, ve kterém se uvolňují hormony, které celý proces truchlení způsobují.

Hluboké emocionální spojení

Kdykoli trávíme čas se zvířetem nebo člověkem, není těžké s nimi cítit emocionální spojení. Psycholožka Julie Axelrod dává Alvinovi za pravdu, protože odchodem mazlíčka lidé ztrácí zdroj útěchy a bezpodmínečné lásky.

Dlouholetý společný život vyplněný různými činnostmi, hraním, mazlením, koupáním nebo krmením vedl ke vzniku vzájemného hlubokého emocionálního spojení, které najednou skončilo. Chovatelé proto často nesou ztrátu velmi těžce a někdy ani nový přírůstek do rodiny bolest zcela nezahojí.

Zdroj: animalchannel.co