Andrej Babiš opět rozčeřil politické vody velkolepým prohlášením, že z České republiky udělá nejlepší místo k životu na planetě. Jeho slib vyvolal pobavené reakce i údiv, protože realita politické scény, regionálních rozdílů a společenského rozkolu naznačuje, že podobná mise není otázkou několika let, ale spíše několika generací. V následujících řádcích se podíváme na to, jak jeho slova působí, co mu stojí v cestě a proč některé odhady hovoří až o začátku příštího století.

Babišův slib pod drobnohledem

Andrej Babiš se prezentuje jako člověk odhodlaný změnit Česko k nepoznání. Když ale sebevědomě hlásá, že naši republiku promění v nejlepší zemi světa, působí to spíš jako iluzionistické číslo než reálný politický plán. Dokonce i jeho příznivci přiznávají, že tak odvážná slova narážejí na limity času, možností i selského rozumu. Babiš sice umí zaujmout, jenže tentokrát to připomíná vystoupení kouzelníka bez klobouku.

Kouzla se nekonají

V článku padlo, že Babiš „opravdu není David Copperfield“, a tato věta dokonale vystihuje situaci. Politika totiž nefunguje na mávnutí proutku. Země rozdělená mezi Prahu, venkov a Sudety má zažitá napětí, která nejde vyzmizíkovat ani silou, ani marketingem. Historické křivdy, odlišná mentalita i rozdílné priority jednotlivých regionů vytvářejí mozaiku, jejíž slepení potrvá dlouho – mnohem déle než nějaké jedno volební období.

Regiony jako tři světy

Venkov často vnímá Pražany podobně „jako lesník kance v revíru“, zatímco v místech, jako je Ústí, řeší lidé natolik vlastní problémy, že metropole je pro ně až na poslední koleji. Česko působí jako tři mini-světy uzavřené do sebe. Sjednotit je vyžaduje roky práce, kompromisů a pochopení. Představa, že s tím může pohnout jeden člověk, navíc během pár let, proto vyvolává spíš úsměv než nadšení.

Upřímnost jako lepší strategie

Mnozí komentátoři se shodují, že by bylo férovější, kdyby Babiš řekl něco přímočařejšího. Třeba že udělá maximum pro splnění programu a zároveň se pokusí přesvědčit i voliče odcházející vlády. Taková věta by působila realističtěji než bombastické sliby bez časového rámce. Mohla by zároveň naznačit, že se do své role premiéra vrací jako politik poučený a otevřenější spolupráci, nikoli jako „Atilla Hun“, který stojí jen o loajální následovníky.

Návrat v nové podobě?

Podle některých názorů může Babiš vstupovat do druhého premiérského období „recyklovaný“, tedy údajně umírněnější a více spojovací. To se však teprve ukáže. Jestli má být opravdovým demokratem, bude muset dokázat, že umí spolupracovat i s těmi, kteří ho nevolili. V zemi plné napětí to může být větší výzva než jakákoli ekonomická reforma.

Pevné voličské základy

Jisté je jediné: vláda hnutí ANO má vzhledem k současnému rozložení voličů velkou šanci udržet se u moci minimálně dvě volební období. Menší protestní strany si navíc nejspíš dají pozor, aby jejich hlasy znovu nepropadly. Pro Babiše to znamená minimálně osm let, během nichž může pracovat na svém politickém odkazu. Jenže i to je na velké společenské změny velmi krátká doba.

Ráj až v příštím století?

Když sečteme všechny překážky, ambice i realitu, vychází jedno: i kdyby začal pracovat naplno už dnes, skutečné výsledky by mohly být vidět až někdy kolem roku 2105. Tedy v době, kdy dnešní politici budou už jen jména v učebnicích. A tak i tentokrát platí, že slova znějí krásně, ale realita je mnohem tvrdší.

Čas ukáže, kolik bylo v plánu magie

Babišův slib tak zůstává především politickým gestem – odvážným, líbivým a vhodným do kampaně. Zda zůstane jen v rovině kouzelného triku, nebo se změní v dlouhodobý proces, ukážou až další roky. Jedno však jisté je: ani ten nejlepší iluzionista by nezvládl proměnu celé země během jedné dekády, natož během pár měsíců.

Zdroj: Super.cz