Čeho nejvíce litujeme na sklonku života? Možná byste se divili, jakým nejčastějším lítostem lidé na konci svého života podléhají.  Když cítí, že se jejich čas pomalu chýlí ke konci, mají čas na to, aby se zamysleli nad tím, čeho ve svém životě nejvíce litují.

Zdravotní sestra Bronnie Ware pracuje mnoho let v paliativní péči. Zde se často setkává se smrtí a stejně tak i s lidmi, kteří k ní nemají daleko. Možná si teď říkáte, jak sužující, depresivní a strašně smutná musí tato práce být. Bronnie ale říká, že jí tato práce otevřela oči a naučila ji, jak správně žít.

Čeho litujeme na sklonku života? Podívejte se!

Zajímalo by vás, čeho lidé na smrtelné posteli nejčastěji litují? Co je trápí? Co by chtěli udělat jinak, pokud by měli tu možnost? V tom případě si nenechte ujít následující řádky, ve kterém vám prozradím pětici nejčastějších lítostí na sklonku života, nad nimiž lidé často přemýšlí, když už jim smrt klepe na dveře…

Chtěl/a bych mnohem méně pracovat

Jak se říká, bez práce nejsou koláče. Díky práci jsme finančně zajištěni a finance nám dávají pocit jistoty, takže pracujeme více, abychom měli více peněz. Zdá se to logické, jako přímá úměra. Jenže na sklonku života vám najednou dojde, že pracovat příliš na úkor rodiny nebo vyrůstajících dětí opravdu nestojí za to.

Chtěl/a bych zůstat v kontaktu s přáteli

Za svůj život potkáme mnoho lidí, někteří v něm zůstanou, jiní z našeho života odejdou. Tak už to zkrátka v životě bývá. Jakmile umíráme, najednou nám naši přátelé, se kterými jsme třeba kontakt omezili nebo úplně přerušili, začnou chybět.

Chtěl/a bych žít podle sebe

Když se na sklonku života ohlédneme zpátky, často dospějeme k názoru, že jsme nežili tak, jak jsme chtěli my sami, ale že jsme často žili spíše podle toho, jak po nás vyžadovali ostatní. Není se čemu divit, když za sebou uvidíme tolik nesplněných snů, že bychom to chtěli změnit, kdyby tu byla ta možnost.

Chtěl/a bych najít odvahu k vyjádření citů

V našem životě se kolikrát k určitým lidem chováme tak, abychom s nimi vycházeli. Když třeba někoho příliš nemusíme, často se přetvařujeme, abychom nedělali zlou krev. V důsledku toho pak snadno sklouzneme k tomu, že si v životě nasazujeme masku, která vlastně ani není naše.

Chtěl/a bych být šťastnější

Až na samotném konci života si bohužel uvědomíme, že štěstí vlastně máme ve svých rukou. Celý život se za ním slepě ženeme a přitom nám dojde až když je pozdě, že jsme ho měli doslova na dosah ruky. Jenže teď? Teď už je to jedno.