Bez servítků se do současného vedení ministerstva zahraničí pustil veterán české diplomacie Pavel Mikeš. Po více než čtvrtstoletí služby a šestnácti letech strávených na nejvyšších postech v Africe má jasno – česká diplomacie podle něj ztratila směr. Místo ochrany národních zájmů se prý soustředí na sociální sítě, rétoriku a nekonečné opakování jediného tématu. Jeho otevřená slova míří nejen na šéfa resortu Jana Lipavského, ale i na celkový styl, kterým vláda Petra Fialy prezentuje Českou republiku v zahraničí.

Kariéra v srdci Afriky

Mikeš patří mezi nejzkušenější české diplomaty posledních dekád. Působil jako vedoucí mise v Kongu, politický poradce velvyslance EU v Addis Abebě, velvyslanec v Nigérii i v Etiopii. Na kontinentu, který je pro Českou republiku klíčový nejen kvůli ropě, obchodu a bezpečnostním otázkám, strávil celkem 16 let. Právě tam získal zkušenosti, které mu dnes umožňují porovnávat minulost s tím, co se děje v české diplomacii v současnosti. A rozdíl podle něj bije do očí.

Diplomatický skandál s Nigérií

Zkušený velvyslanec připomněl událost, která v české politice vyvolala šok – Nigérie odmítla těsně před příjezdem přijmout premiéra Petra Fialu. „Něco takového se skutečně nestává. Zrušit hostovi návštěvu země den před příjezdem, to jsem před tím nikdy nezažil,“ konstatoval Mikeš. Podle něj sehrála hlavní roli nekritická podpora Izraele ze strany Prahy, což v zemi s výrazným muslimským zastoupením vyvolalo odpor. Podobně trapně dopadl i tehdejší ministr průmyslu Jozef Síkela, kterému se zavřely dveře do Saúdské Arábie.

Místo činů jen sociální sítě

Na současné ministerstvo zahraničí nemá Mikeš dobrého slova. Poukazuje na fakt, že největší energii pohlcuje oddělení komunikace čítající více než 40 lidí. Ti se podle něj soustředí na to, jak vše prezentovat, nikoli na skutečnou práci. „Ti lidé mluví o tom, co to ministerstvo dělá, ale reálně se nic neděje. Lepší je něco skutečně dělat, než jen dokola mluvit o tom, že něco dělám,“ poznamenal ostře.

Vlastenectví jako nadávka

Znepokojivě působí i jeho svědectví o atmosféře mezi diplomaty. „Někteří mají pocit, že budou-li příliš aktivní v podpoře českých zájmů, nemuselo by se jim to úplně vyplatit,“ varuje. Vlastenectví se podle něj dokonce stalo hanlivým označením, což považuje za absolutní zvrácenost. Připomíná přitom, že ministerstvo je placeno českými občany a firmami, takže by mělo v první řadě chránit právě jejich zájmy.

Ukrajina nade vše

Největší výhrady má Mikeš k jednostrannému zaměření Černínského paláce. Podle něj úředníci tlačí „ukrajinský prvek“ i tam, kde nedává smysl. „Pakliže příliš Ukrajinu v těchto zemích zdůrazňujeme, ti partneři vlastně nevědí, kdo jsme. Jsme Češi, nebo jsme Ukrajinci? Oni tomu nerozumí,“ popsal reakce v Africe. Zatímco svět řeší desítky jiných konfliktů, Praha prý vsadila vše jen na jedno téma, což vyvolává nepochopení.

Politika výkřiků

Podle Mikeše se česká diplomacie posunula do stavu, kdy místo promyšlených kroků přicházejí jen ostré výroky na adresu Moskvy či Pekingu. „Mám někdy pocit, že jsme se za tohoto ministra vrátili zpátky do normalizace,“ poznamenal a dodal, že tehdejší režim také útočil na „imperialisty“, zatímco doma ekonomika kolabovala. Srovnání je pro současnou vládu více než nelichotivé.

Fialův respekt a miliardové dluhy

Premiér Petr Fiala přitom opakovaně tvrdí, že jeho kabinet vrátil Česku respekt v zahraničí. Mikeš se tomu vysmívá s poukazem na zrušené návštěvy a rostoucí zadlužení země. Připomněl, že vláda sice mluví o snížení dluhu, ale ve skutečnosti stoupl o 1 100 miliard korun. Stejně tak prý působí prohlášení o posíleném mezinárodním postavení země – realita je podle něj přesně opačná.

Diplomacie nebo válka

Závěrem Mikeš zdůrazňuje, že skutečná diplomacie musí spočívat v ochraně národních zájmů, podpoře obchodu a občanů. Připomněl i slova exministra Lubomíra Zaorálka, že smyslem práce je mluvit především s těmi, se kterými máme spory. „Diplomacie je vždy levnější a lidštější způsob řešení problémů než válka,“ uzavřel. Slova zkušeného diplomata tak rezonují jako varování, že česká politika může ztrácet půdu pod nohama právě v době, kdy ji nejvíce potřebuje.

Zdroj: ParlamentniListy.cz