John A Victoria Pattersonovi očekávali miminko s velkou radostí, ta však přešla ve strach, když byla jejich nenarozenému potomku ve 20. týdnu těhotenství diagnostikována závažná vada srdce (perforace srdečních síni) a chronické onemocnění plic. Aby toho nebylo málo, po 21. týdnu také onemocněla a nemohla se náhlého zhoršení stavu zbavit. Ve 28. týdnu tak musela podstoupit císařský řez. Chlapeček Riley se tedy narodil velmi předčasně. Vážil jen necelého půl kilogramu.

Malý bojovník

V době narození lékaři chlapci dávali jen 20% šanci na přežití. Jeho stav byl tak vážný, že si Victoria mohla po narození jen krátce pochovat, a poté byl předán do intenzivní péče, kde byl napojen na řadu přístrojů, jež mu pomáhaly s příjmem potravy, dýcháním a obecně podporovaly celkový metabolismus těla. Na intenzivní péči strávil chlapec celých šest měsíců, kdy jeho rodiče žili ve strachu a připravovali se na to, že každý den může být jeho posledním. Život chlapce visel doslova na vlásku, jednu noc se jeho stav zhoršil natolik, že musel být oživován. Operace srdeční vady mu měla být provedena již v 8 týdnech, kvůli nízké porodní váze a celkové slabosti však mohl nakonec na operaci jít až ve čtyřech měsících. Poté jej čekala ještě nějaké doba rekonvalescence a dlouhé období nejistoty pro jeho rodiče.

Šťastný konec

Díky šikovnosti doktorů však Riley nakonec přece jen začal prospívat. Péče a především láska, kterou mu jeho rodiče po celý čas strávený v nemocnici dávali, přinesly kýžené ovoce a v šesti měsících při váze jen málo přes dvě kila byl chlapec propuštěn z nemocnice do domácího ošetřování. Přestože je stále napojen na umělou výživu kvůli nízkému příjmu tekutin chlapec více než prospívá. Nedávno oslavil své první narozeniny (při váze přesahující 6 kilo) a má se stále více k světu. John i Victoria jsou velmi šťastní a vděční všem, kteří jim v těžkých chvílích poskytly cennou podporu – zejména maminkám s předčasně narozenými dětmi, které poznala v porodnici. Jejich porozumění a vzájemná podpora pro Victorii byly potřebnou vzpruhou, jíž potřebovala k tomu, aby ve svém čekání vytrvala. Jen díky ní a nehynoucí naději dokázali překonat strach a nejistotu v prvních šesti měsících chlapcova života a nyní se mohou těšit s každým dnem se zlepšujícího zdraví.