Silvestr, oslavy a stoly plné chlebíčků patří v Česku neodmyslitelně k sobě. Jenže málokdo tuší, že právě tahle oblíbená pochoutka dokáže během pár vteřin způsobit pořádnou společenskou katastrofu. Etiketa má totiž jasno a odborník na slušné chování překvapuje radami, které by mnozí považovali za nadsázku. V následujících řádcích se dozvíte, proč se chlebíčky nemají jíst před lidmi, kdy hrozí největší riziko faux pas a co všechno si máme hlídat, pokud přesto neodoláme.

Chlebíček jako český fenomén

Chlebíčky se staly symbolem domácích oslav, večírků i silvestrovských setkání. Jejich popularita sahá hluboko do historie a málokdo si dokáže představit slavnost bez nich. Původ této pochoutky se přitom váže ke jménu Jana Paukerta, jehož nápad se proměnil v doslova národní poklad. Přestože je všichni milujeme, zároveň z nich máme respekt. Stačí jeden neopatrný pohyb a majonéza, vajíčko či salám si začnou žít vlastním životem. Právě tahle kombinace chutí a kluzkých vrstev dělá z chlebíčku jídlo, které je krásné na pohled, ale zrádné při konzumaci.

Verše, které mluví za vše

Na problém s chlebíčky trefně upozornil i Marek Eben ve svém známém textu. Jak sám zpívá: „Chlebíček s vajíčkem je nejsilnější ráže, host hubu otevře jak vrata do garáže, a už tam zajíždí ta velká sněžná fréza, a z obou koutků úst vytéká majonéza.“ Tato slova s nadsázkou vystihují realitu, kterou zná snad každý. Stačí jedno sousto a katastrofa je na spadnutí. Právě proto se chlebíček stal noční můrou všech, kdo chtějí působit elegantně a zachovat si důstojnost.

Překvapivé pravidlo etikety

Odborník na společenské chování Ladislav Špaček jde ještě dál a svým doporučením šokuje. Podle něj platí jednoduché pravidlo: „Základní pravidlo etikety je překvapivě jasné: Chlebíčky nejíme. Tečka. Tedy, nejíme je na veřejnosti.“ Tím ale nekončí. Pokud chuť zvítězí, doporučuje skutečně netradiční řešení: „Máme-li na ně neodolatelnou chuť, koupíme si je tajně domů, zatáhneme rolety, zhasneme, svlékneme se a ještě lépe, vlezeme do sprchy.“ Podle etikety je to jediný způsob, jak si chlebíček vychutnat bez rizika společenského trapasu.

Když už musíte jíst před lidmi

Život ale přináší situace, kdy se chlebíčku na veřejnosti vyhnout nedá. Právě tehdy přichází na řadu série pravidel, která mají minimalizovat škody. Zásadní roli hraje výběr čerstvého kusu s pevným krajíčkem. Jakmile veka změkne, nebezpečí se násobí. Důležitý je také ubrousek, který musí být neustále po ruce. I nepatrná kapka majonézy dokáže během chvilky přitáhnout pozornost okolí a pokazit dojem.

Diskrétnost nade vše

Dalším klíčovým bodem je chování při samotném kousnutí. Etiketa velí odvrátit se, aby ostatní neviděli obsah úst, který patří pouze zubaři. Chlebíček s půlkou vajíčka se navíc řadí mezi ty nejrizikovější, protože vyžaduje široce otevřená ústa. Každý detail hraje roli a jediná chyba se snadno zapíše do paměti přítomných. V takových chvílích se z obyčejného pohoštění stává test společenské zdatnosti.

Osobní zóna jako záchrana

Nejde ale jen o vás. Etiketa myslí i na okolí. Doporučená vzdálenost při konzumaci činí zhruba 75 centimetrů. Při bližším kontaktu hrozí, že majonéza nezasáhne jen oblečení konzumenta, ale i jeho společníka. Chlebíček tak může nečekaně narušit vztahy i náladu celé společnosti. V takovém případě už nejde jen o skvrnu na košili, ale o reputaci.

Dobrá pověst má přednost

Když oči spočinou na míse plné chlebíčků a sliny se začnou sbíhat, je dobré si připomenout staré pravidlo, které Ladislav Špaček zdůrazňuje. „Dobrá pověst je důležitější než dobrá zábava.“ Právě tahle věta shrnuje celý problém. Chlebíčky zůstávají lákavé a neodolatelné, ale jejich konzumace vyžaduje opatrnost a sebekontrolu. Jinak se z nevinného sousta může stát silvestrový trapas, na který se bude vzpomínat ještě dlouho po půlnoci.

Zdroj: Blesk.cz