Po smrti dcery Aničky tráví Dáda Patrasová čas ukrytá před zraky veřejnosti, čerpá síly v tichu svého domova a hledá nové zdroje naděje. Sousedé nosí květiny a kondolence se hromadí na prahu, přesto herečka dává přednost chvílím u okna s fotoalbem. Den ji naruší dojetí, když pouští stará videa. Přiznává, že se obává návratu na jeviště, přesto cítí v srdci sílu, kterou jí nikdo nemůže vzít.
Poslední chvíle s Aničkou
Statečná Anička Slováčková čelila rakovině podruhé a 6. dubna večer podlehla nemoci. Dáda u ní držela ruku až do posledního výdechu, šeptala utěšující slova a vzpomínala na společné výlety i dívčiny smíchy. Její odvaha inspirovala celé okolí a rodina teď sdílí příběhy o každém společně stráveném dni, aby si Aničku zachovala v srdci. Teď si opakuje, že vzpomínky na dceru ji budou provázet navždy.
Jeptišská slavnost loučení
Pohřeb v kostele na Malé Straně zaujal stovky smutečních hostů, kteří přicházeli vzdát poslední hold mladé životní síle. Město zaplavily kondolence, kamery zachytily Patrasovou se slzami v očích, když varhany duněly nad rakví. Když rakev pomalu klesla, herečka se sesula a dva muži ji museli podpírat, aby dokázala obřad dokončit. Dojemné tóny hudby spojily rodinu ve vzpomínce na Aniččinu radost.
Rozptýlení popela
Na chalupě u Sobotky splnila rodina Aniččino přání rozptýlit popel mezi stromy a loukami, které milovala. Zpěv ptáků a vůně borovic vytvářely nadpozemskou kulisu, zatímco rodina šla v tichu a vyslovovala modlitby. Felix Slováček otevíral urnu pomalu, každé zrníčko popela se vznášelo jako křehká vzpomínka, a všichni věděli, že právě zde našla Anička svůj věčný klid. Vzpomínky na rodinné pikniky na louce oživily diskuze o tom, jak si dceři připomenout radost z přírody. Patrasová se rozhodla vysadit místo posledního rozptýlení strom na památku.
Ulevující povzdech
„Mám teď po měsíci pocit určitého vysvobození, že jsme Aničku pustili tam, kde je jí lépe,“ přiznala herečka a slzy jí stékaly po tváři. Poprvé pocítila, že plní posvátný slib a že Anička odešla do lepšího místa. Její hlas zněl statečně, když posílala vzkaz médiím, že život musí pokračovat dál, i když rány zůstanou. Za touhle větou se skrývá i obrovský obdiv k odhodlání své dcery čelit nebezpečné nemoci se vztyčenou hlavou. Herečka přes média vyzývá fanoušky, aby podporovali onkologické projekty.
Nová motivace
Aninčina poslední slova Dádu neopouštějí: „Přála si, abychom žili, pracovali a fungovali a to my budeme.“ S touto mantrou se herečka vrací k práci, hostuje v charitativních pořadech a hledá tvůrčí terapii v psaní scénářů. Každý nový projekt jí pomáhá cítit, že život má smysl a že Anička stále žije v každé roli, kterou vytvoří. Známá je pro své neúnavné charitativní akce, proto zakládá nadaci jménem Aničky, která pomůže dalším rodinám. Věří, že tak bude dceřinu odvahu předávat dál.
Síla ve Felixovi
Nejsilnější oporou se stává manžel Felix Slováček, který ji každé ráno podporuje drobnými gesty lásky. Píše jí vzkazy a připravuje nečekaná překvapení, od květin po maličké rodinné obědy. Společné procházky parkem a tichá naslouchání hudbě, kterou Anička milovala, dokazují, že láska je nezdolná, když je sdílená partnerem. Felix jí dokonce čte staré dopisy z dětství, aby oživili vzpomínky na její dětský smích.
Vzhůru za novými zítřky
I když ztráta Aničky zanechala trvalou jizvu, Dáda Patrasová věří v sílu rodiny, přátel a vzpomínek. Plánuje malé zahradní slavnosti, benefiční večery pro onkologické pacienty a těší se na léto, kdy zase pocítí teplo slunce. Denně doufá, že se jí Anička ve snech zjeví a dodá jí odvahu čelit novým dnům. Den před tím měla Dáda pocit, že cítí Aniččin úsměv v tichu lesa.
Zdroj: Ahaonline.cz
