V dnešním článku se podíváme na nečekanou kauzu, která otřásla nejen pražskou kulturní scénou, ale také politickým zákulisím. Herec a principál Jan Hrušínský zveřejnil údajný dopis adresovaný předsedovi Poslanecké sněmovny Tomiu Okamurovi, jehož obsah připomíná temné období normalizace. Spor se rychle rozhořel a otázky kolem původu e-mailu vyvolaly další pochybnosti. V následujícím textu se zaměříme na samotné tvrzení, reakce i širší souvislosti, které celou situaci obklopují.

Nečekané obvinění

Podle Hrušínského se v jeho divadle objevil e-mail, který údajně putoval i k Tomiu Okamurovi. Hrušínský sám tvrdí, že obsah působí jako objednávka trestu pro několik osob veřejného života. Herec okamžitě reagoval a atmosféru přirovnal k časům, které si česká společnost rozhodně nepřeje znovu prožít. Do své reakce vložil i citaci, která vzbudila vlnu emocí: „Nová vláda ještě nevznikla, ale začíná to nabírat pěkné obrátky. Včera nám v divadle přistál e-mail od pana Miroslava Vávry, který poslal předsedovi Poslanecké sněmovny T. Okamurovi jako objednávku potrestání Jana Hrušínského, Evy Holubové, Petra Fialy, Víta Rakušana, M. Adamovou Pekarovou a další takové osoby. Prý jsou to mafiáni, zločinci a fašisti (viz níže).

Připomíná mi to dopis, ve kterém v roce 1972 žádali rozhořčení pracující severočeského kraje (tak se skutečně podepsali) co nejpřísnější potrestání Rudolfa Hrušínského (mého otce), jemuž krátce na to oznámil tehdejší ředitel Národního divadla Přemysl Kočí, že mu zakazuje veškerou mimodivadelní činnost. Asi bych měl být rád, že pro mě tento pan Vávra u Okamury, Babiše a Macinky nepožaduje trest smrti. I to už v naší zemi v minulosti bylo. A jak pozoruji rodící se vládní uskupení, nedivil bych se ničemu. Konečně, 99 pragováků si svého času u ruského vůdce Leonida Brežněva objednalo přepadení naší země. A jak víme, Brežněv jim 21. srpna 1968 vyhověl. Dobrý den, nová normalizace!“

E-mail, který měl zůstat skrytý

Podle zveřejněného scanu obsahoval údajných několik vět od osoby podepsané jako Miroslav Vávra. V textu se objevují ostrá nařčení i výzvy k potrestání. Citace zní: „Vážený pane Okamuro, rád bych Vás touto cestou požádal o jednu věc. Až budete moci, nezapomeňte prosím nechat potrestat Jana Hrušínského, Evu Holubovou, Petra Fialu, Víta Rakušana, M. Adamovou Pekarovou a další takové osoby. Potrestat za to, co tady ještě donedávna napáchali za zlo.

Jsou to mafiáni, zločinci a fašisti. Někteří jsou jejich podporovatelé. Protože to by pak nebyla žádná spravedlnost, pokud by trestu unikli a zase si spokojeně žili. Nyní si už dovolili moc, to se prominout už nemá. Děkuji Vám, že za nás bojujete. Přeji Vám vše nejlepší, pane Okamuro! S pozdravem Miroslav Vávra,“

Podle Hrušínského měl autor dopisu údajně rozeslat kopii i lidem, které sám označil za viníky. To by vysvětlovalo, jak se mail mohl dostat mimo neveřejnou poslaneckou korespondenci. Přesto zůstává otázkou, kdo přesně e-mail napsal a jaký byl motiv.

Kdo je Miroslav Vávra?

Jméno Miroslav Vávra nosí v České republice více osob, a tak není jasné, kdo dopis skutečně odeslal. Může jít o náhodného důchodce, člověka jednajícího z frustrace nebo zcela smyšlenou identitu. Některé známé osobnosti stejného jména už nejsou mezi živými, jiné působily ve zdravotnictví nebo sportu. Média proto pracují s variantou, že e-mail mohl být padělek nebo akt internetového trollingu.

Otázky kolem pošty Poslanecké sněmovny

Korespondence předsedy Sněmovny není veřejná a chrání ji zákony o soukromí i svobodě poslaneckého mandátu. Přesto mohou občané žádat o informace týkající se výkonu veřejné funkce – nikoliv ale o celou schránku. Pokud tedy dopis skutečně existoval, mohl se ven dostat jedině díky tomu, že ho jeho autor rozeslal více adresátům.

Reakce na sociálních sítích

Zveřejnění e-mailu okamžitě rozpoutalo lavinu reakcí. Lidé se pouštěli do podepsaného odesílatele, politici začali varovat před návratem atmosféry z minulého režimu. Senátorka Miroslava Němcová situaci shrnula slovy, že podobné příběhy vždy začínají nenápadně, ale končí mnohem temněji.

Vzpomínka na normalizační časy

Hrušínský v celé věci vidí mrazivou podobnost s příběhem svého otce Rudolfa Hrušínského z roku 1972. Tehdy údajný dopis od rozhořčených pracujících vedl k zákazu jeho mimodivadelní činnosti. Herec proto považuje novou událost za varovný signál a připomínku, že historie se může velmi rychle opakovat.

Co bude dál?

Kauza zůstává bez jasného závěru. Zda šlo o skutečný dopis, podvrh nebo práci trolla, není jisté. Divadlo i veřejnost však reagují bouřlivě. Celá situace tak otevírá širší debatu o hranicích politické kritiky, o manipulaci a o tom, jak snadno se může společnost vracet k atmosféře strachu.

Zdroj: Parlamentnilisty.cz