Bez předsudků a s jistou dávkou sebereflexe se autor článku zamýšlí nad tím, proč někteří čeští senioři stále častěji volají po třináctém důchodu. Ačkoliv mnozí z nich nežijí v bídě, očekávají další státní podporu. V článku se odhalují kořeny této mentality i politické sliby, které tuto náladu přiživují, a upozorňuje se na reálný stav státní kasy i budoucnost, která nás všechny čeká.
Populismus a senioři jako cíl kampaní
Před každými volbami se jako mávnutím kouzelného proutku objeví téma třináctého důchodu. Politikové slibují „více pro důchodce“ a těší se na jejich hlasy, protože senioři patří mezi nejdisciplinovanější voliče. „Důchodci by podle SOCDEM měli dostat každý rok před Vánoci mimořádný třináctý důchod 10 tisíc korun.“ Tato rétorika je chytlavá, ale zároveň velmi nebezpečná. Státní rozpočet totiž dlouhodobě není v dobré kondici a slibované „dárky“ mohou nakonec stát všechny daňové poplatníky velmi draho.
Opravdu jsou senioři chudí?
Autor článku uvádí konkrétní příklady seniorů, kteří se ve skutečnosti nemají vůbec špatně. Mají vlastní nemovitosti, úspory, často i druhé bydlení na venkově a důchody, které jim umožňují důstojně žít. Přesto si mnozí z nich stěžují na špatnou situaci a očekávají, že jim stát ještě přidá. Tento rozpor mezi realitou a vnímáním vlastního postavení může být způsoben i sociálním prostředím, v němž se pohybují – stačí pár setkání s negativně naladěnými vrstevníky a i optimista brzy ztrácí naději.
Dům pro čtyři, důchodce sám
V Česku není výjimkou, že v prostorném domě, který dříve obývala celá rodina, dnes žije jediný senior. Byty jsou drahé, mladí nemají kde bydlet, ale starší generace často odmítá stěhování do menšího. „Často vidím, že v bytě či domě, kde v minulosti žila velmi početná rodina, jsou dnes sami dva senioři či pouze jeden.“ Autor nenabádá k nevděčnosti, ale k uvědomění si reality – že změna bydlení by mohla seniorům přinést nejen finance, ale i klidnější život.
Třináctý důchod a účet, který nikdo nechce platit
Zavedení třináctého důchodu není jen o „deseti tisících navíc“, ale o masivním zásahu do rozpočtu. Pokud by ho stát skutečně každoročně vyplácel, šlo by o desítky miliard korun. A jak známo, co se jednou zavede, těžko se ruší. Politici, kteří takové návrhy podporují, vlastně navrhují další zadlužení země. „Proč by měli tedy dostávat nově senioři třináctý důchod, když stav státních financí není dobrý?“ ptá se autor oprávněně.
Mezigenerační solidarita na pokraji kolapsu
Současný důchodový systém je postaven na tom, že dnešní pracující platí důchody současným seniorům. Jenže mladých lidí je čím dál méně, zatímco starších přibývá. Tento model se proto nevyhnutelně hroutí. V roce 2040 má být na každých 100 dětí více než 200 seniorů. Pokud se systém radikálně nezmění, nebude možné důchody vůbec vyplácet ve výši, na jakou jsou lidé dnes zvyklí.
Politické sliby bez podkladu
Andrej Babiš, který v roce 2016 podporoval postupné zvyšování věku odchodu do důchodu, dnes slibuje opak. Hodí se mu to do kampaně. Jenže důchodová reforma, kterou slibuje už dekádu, dosud neexistuje. „Dodnes jsme ho neviděli. A to byl ve vládě osm let.“ Politici slibují nemožné a spoléhají na to, že si to voliči neověří. Pokud ale tyto sliby naplnění, stát čeká ještě větší propad do dluhů.
Zdravotnictví jako zrcadlo kvality života
Současní důchodci mají přístup k lékům, technologiím a péči, o které se jejich rodičům ani nesnilo. České zdravotnictví se drží na západní úrovni, přitom stále za východní ceny. Průměrná délka života se prodloužila a senioři mohou často žít aktivně ještě mnoho let po odchodu do důchodu. To ale přináší další náklady a výzvy do budoucna, protože nebude dost personálu, ani prostředků.
Jaký svět zanecháme našim dětem?
Závěrem autor připomíná, že senioři by neměli myslet jen na vlastní komfort, ale i na budoucnost svých dětí a vnoučat. Podporou populistických slibů přispívají k zadlužování státu a „projídání“ toho, co by mělo zůstat dalším generacím. „Na jednu stranu milují své děti a vnoučata, na straně druhé podporují, aby se ‚všechno projedlo‘ už teď.“ Pokud skutečně chtějí, aby jejich potomci měli důstojný život, měli by myslet víc do budoucna a méně na momentální výhody.
Zdroj: medium.seznam.cz
