„Jsem tak pyšný, že jsem její táta!“ Luca Trapanese z Neapole sdílí svůj život s dcerkou Albou na sociálních sítích a neskrývá své nadšení z adopce dívenky s Downovým syndromem. Letos je tomu již 4 roky, co Lucovi nabídli právě narozenou holčičku do péče. Neváhal ani minutu a od jejích 13 dní se o ni dnes a denně stará. Dívku přitom odmítla vlastní matka i dalších 20 rodin v adopčním seznamu.

Svobodný otec a dívka s Downem

Do roku 2017 nemohl požádat o adopci svobodný gay, ale situace se změnila a Luca mohl svou žádost podat. Bylo mu však řečeno, že zdravé dítě mu do péče nikdy svěřeno nebude. S tím i počítal. Od svých 14 let dobrovolně vypomáhá v charitních službách a pracuje s postiženými, věřil, že má dostatečnou průpravu, aby postižené dítě zvládl vychovávat bez problémů. A pak najednou dostal nabídku vzít si do péče právě narozenou Albu. Neváhal a 13denní holčičku si odvezl domů.

„Jsem její táta od prvního okamžiku!“

Poprvé uviděl Albu poté, co se jí matka vzdala kvůli Downovu syndromu. „Vzal jsem ji do náruče, aniž bych vůbec věděl, jak se novorozeně drží a v ten okamžik jsem cítil, že je to moje dcera!“ popisuje Luca první dojmy při setkání s maličkou holčičkou zachumlanou v zavinovačce. „Jsem hrdý na to, že jsem jejím otcem a chtěl jsem, aby Alba byla mou dcerou,“ dodává Luca.

Tisíce sledujících na Instagramu

Hned po adopci se Luca rozhodl, že bude svůj a Albin život sdílet na Instagramu, aby sledující pochopili život lidí s Downovým syndromem. Sám pracuje v sociálních službách po celý svůj život, do svých 25 let byl v katolickém semináři, ale poté se zamiloval do muže, se kterým strávil dlouhých 11 let. Založili spolu charitu a chtěli adoptovat dítě společně, ale rozešli se a Luca zůstal v domě sám. Celou dobu toužil stát se otcem a dát domov dítěti bez ohledu na jeho zdravotní stav. To také napsal do přihlášky pro adopci dítěte, v červenci 2017 mu pak sociální pracovníci zavolali, zda by přijal novorozeně s Downovým syndromem.

Přítele Diega mu vzala rakovina

Lucův pohled na svět formovalo dospívání, kdy jeho nejlepší přítel Diego trpěl rakovinou. Jeho rodiče museli chodit do práce, a byl to Luca, kdo s ním trávil čas, pomáhal mu s úkoly nebo si s ním hrál. Byl s ním až do úplného konce, Diego zhoubnému onemocnění podlehl. Bolestná zkušenost Lucu vedla do sociálních a charitních služeb, kde mohl dále pomáhat. Neměl proto ani strach, že by nezvládl péči o postižené dítě. Jen se obával, jestli snad nedrží Albu špatně, což mu vyčetla jeho maminka hned po zhlédnutí prvních společných fotek, což dnes bere Luca úsměvně, protože holčičku si celá jeho rodina oblíbila.

Štěstí Lucova života

„Neexistuje nic před narozením Alby, nepamatuji si žádné zážitky před tím, než vstoupila do mého života, který je naplněný teprve od chvíle, kdy mi byla svěřená do péče,“ neskrývá nadšení Luca, kterému přejí štěstí také sledující na Instagramu, kteří hltají jeho zážitky s Albou při oslavách nebo dovolených u moře. O svém životě s Albou vydal úspěšnou knihu, kde shrnuje výzvy lidí pečujících o děti se zdravotním postižením.

Downův syndrom u novorozenců

V případě těhotných žen ve věku nad 40 let se pravděpodobnost výskytu Downova syndromu u dítěte zvyšuje, statisticky se jedná asi o 1 dítě ze 100 (ve věku 20 let asi 1 z 1500), které trpí tímto onemocněním v různé formě. Downův syndrom je daný geneticky, nelze jej léčit, nejčastěji pacienti trpí poruchami učení a potížemi s pamětí, bývají psychomotoricky opoždění a odlišují se od ostatních také fyzicky. Nejčastějšími příznaky jsou:

• fyzická ochablost při narození;
• kulatý obličej a plochou zadní částí hlavy;
• šikmý tvar očí;
• rozšířený jazyk a menší ústa;
• kratší a širší ruce nebo prsty;

Downův syndrom může odhalit screeningové vyšetření v průběhu těhotenství, testy však nemusí být přesné, provádí se proto také odběr plodové vody pro další šetření. Pacienti s Downovým syndromem mají různé zdravotní komplikace, ve větší míře trpí na srdeční vady, problémy se zrakem a sluchem, na onemocnění štítné žlázy a mívají potíže s imunitou.