V roce 1970 vznikla bláznivá komedie s názvem „Pane, vy jste vdova!“ pod režijním vedením Václava Vorlíčka. Tento film získal popularitu díky svému hvězdnému obsazení a příběhu, který se točí kolem majora Roberta Steinera. Tento článek se zaměří na těžký osud jeho představitele Eduarda Cupáka, který obnáší popravu jeho otce, jeho menšinovou orientaci a ztrátu hlasu.

Poprava otce a dětství

Eduard Cupák vyrůstal v těžkých podmínkách. Jeho otec byl popravený nacisty za výrobu falešných potravinových lístků, což na něm zanechalo hlubokou stopu. Tato tragická událost ho provázela celým životem a byla jedním z důvodů jeho pozdějšího osudu.

Cesta ke kultuře a divadlu

Lásku ke kultuře a divadlu probudila jeho matka. Navzdory obtížným okolnostem se rozhodl věnovat divadlu a vstoupil na konzervatoř. Bohužel, kvůli své homosexuální orientaci, kterou se netajil, byl vyloučen ze školy před tím, než ji dokončil. Tato událost ho velmi zasáhla a způsobila mu mnoho problémů v dalším životě.

Zákaz a spása

Po vyloučení z konzervatoře se Eduard Cupák dostal k divadlu během své vojenské služby, kde hrával v Armádním uměleckém divadle. Poté se připojil k Městským divadlům pražským a začal se prosazovat jako herec. Jeho kariéru však narušoval zákaz, který mu bránil v dalším angažmá kvůli jeho menšinové orientaci. Naštěstí ho zachránil režisér Václav Krška, který ho obsadil do několika svých snímků.

Filmová kariéra a úspěchy

Eduard Cupák se postupně vypracoval v českém filmu a získal si uznání diváků i kritiky. Hrál v filmech jako „Requiem pro panenku“, „Kladivo na čarodějnice“ a v seriálech „F. L. Věk“ a „Žena za pultem“. Jeho poslední rolí byla postava Rozumu v pohádce „Nesmrtelná teta“. Bohužel, krátce poté přišel o hlas, což bylo pro něj velkým zklamáním.

Osudový partnerství a chalupa

Žil se svým partnerem Václavem Květem, se kterým sdílel lásku ke kultuře a divadlu. Jejich společnou vášní byla chalupa, kterou si vybudovali a která pro ně představovala útočiště.

Zdravotní problémy

Robert Steiner se věnoval i dabingu a získal Cenu Františka Filipovského. Bohužel, k jeho konci života trpěl vážnými zdravotními problémy způsobenými jeho celoživotní vášní – kouřením. Těmito zdravotními problémy byl vážně oslabený a nakonec zemřel na rozedmu plic v roce 1996 v Praze.