Felix Slováček mladší otevřeně promluvil o hlubokém vztahu se svou sestrou Annou Julií Slováčkovou, která letos v dubnu podlehla zákeřné nemoci. Vzpomínky na ni jsou pro něj stále živé, zejména na chalupě v Českém ráji, která byla svědkem mnoha společných okamžiků. Ve svých slovech se dotýká emocí, které mu její odchod přinesl, i odhodlání nést její odkaz dál. V článku se dozvíte, jak jejich vztah formovalo dětství, hudba i láska a proč pro Felixe její pokoj nikdy neztichne.
Silné pouto mezi sourozenci
Přestože mezi Felixem Slováčkem mladším a Annou Julií byl dvanáctiletý věkový rozdíl, jejich sourozenecké pouto bylo výjimečně silné. Felix vzpomíná, že svou sestřičku miloval od první chvíle a staral se o ni už jako kluk. Přiznal, že ji nejen přebaloval, ale i chránil, a přesto ji zároveň škádlil, jak to sourozenci dělávají. V jejich vztahu nechyběla láska, smích ani ta pravá rodinná chemie. „Byl jsem její ochránce, ale i »šikanátor«. Bylo to hrozně fajn,“ vzpomíná se smutkem.
Chalupa plná vzpomínek
Rodinná chalupa v Českém ráji se pro Felixe stala místem, kde cítí Aniččinu přítomnost nejintenzivněji. Místnost, kterou Anička obývala, stále nese její vůni a atmosféru. „Ona tam na chalupě se mnou pořád je. Otevřu její pokoj a pořád Aničkou voní,“ svěřil se s dojetím. Ticho chalupy je plné vzpomínek a její obraz v jeho mysli zůstává stále živý. „Prostě tam sedím a ona v mých myšlenkách sedí vedle mně,“ dodal.
Hudba jako společné pouto
Hudba byla jedním z hlavních pojítek mezi Felixem a jeho sestrou. Ačkoli každý inklinoval k jinému stylu, Anička mu často posílala své nahrávky k posouzení a ráda si vyslechla jeho názor. „Občas jsem jí řekl, co je na tom dobré a co by se podle mě dalo vylepšit. Vyslechla mě, ale bylo na ní, jak s tím naloží,“ popsal jejich hudební spolupráci. Ačkoli on studoval klasickou hudbu a cvičil na klarinet i klavír, Aničce se hudba do života vloudila volněji a s větší lehkostí.
Společné koncerty
Jejich hudební propojení nekončilo jen u nahrávek. Sourozenci spolu vystupovali na koncertech i v divadelních představeních. Pro Felixe bylo zcela přirozené hrát po boku své sestry a těšili se z každého společného vystoupení. „Pokaždé jsme oba měli velkou radost, že spolu můžeme hrát. Hrozně mi chybí,“ přiznal. Hudba se tak pro něj stala prostředkem, jak si uchovávat její přítomnost i po její smrti.
Hudba, která žije dál
Aniččina hudba nezmizela s jejím odchodem. Felix se rozhodl, že její písně bude hrát dál a dávat jim nový život. „Kde můžu, tam ji hrajeme. Písničky místo ní zpívá její nejlepší kamarádka Karolína Fišerová,“ vysvětlil. Pro něj je to způsob, jak nezapomenout a zároveň ukázat, že její odkaz má stále co říct i novému publiku.
Odkaz, který nezhasíná
Anička byla nejen talentovaná hudebnice, ale i člověk, který se snažil pomáhat ostatním, zejména těm, kdo se potýkali s onkologickými nemocemi. Felix se rozhodl, že tuto její snahu ponese dál. „Teď je na mně, abych nesl tuhle její pochodeň. Vím, že by si to Anička přála,“ dodal odhodlaně. Jeho slova svědčí o silném závazku ctít nejen památku sestry, ale i její hodnoty.
Láska od narození
Felixův vztah k sestře byl výjimečný už od jejího narození. Místo žárlivosti nebo odstupu, který občas mezi sourozenci s větším věkovým rozdílem vzniká, u něj převládla péče a láska. „Hezky jsem se o ni staral, přebaloval ji. Doma nás vychovávali k citlivosti a já se pro ni vždy snažil udělat maximum,“ popsal s láskou v hlase. Jejich domov byl místem, kde se vztahy utvářely na základech empatie a vzájemného porozumění.
Sestru nikdy nepřestane cítit
Čas nezahojil rány a Felixova bolest ze ztráty sestry je stále velmi silná. Místo, její pokoj, její písně – to vše v něm vyvolává silné emoce a připomíná, že láska k blízkému člověku neumírá spolu s tělem. Každá nota, každá návštěva chalupy a každá vzpomínka jsou pro něj způsobem, jak s ní zůstat v kontaktu. A tak dál nese její příběh i poselství, s dojetím, ale i s hlubokou úctou.
Zdroj: Ahaonline.cz
