Heidi Janků otevřela téma, o kterém dlouhé roky téměř nemluvila, přesto jí zásadně ovlivňovalo soukromí i pracovní život. Známá zpěvačka přiznala, že se od dětství potýká se střevními problémy, které ji dovedly až k náročné léčbě a přísnému hlídání toho, co může sníst. Vedle boje s nemocí ale v jejím příběhu zaznívá i bolest ze ztráty nejbližších a silné vazby, které jí pomohly nejtěžší období zvládnout.

Dlouho skrytý problém

Heidi Janků si nesla zdravotní komplikace už od dětství, ale dlouhé roky je spíš vytěsňovala, než aby je opravdu řešila. Naučila se s nimi fungovat tak, aby okolí nic nepoznalo, a postupně přijala, že neustálé hlídání toalet patří k jejímu běžnému dni. Sama to popsala s nadhledem, když řekla: „Já musela vždy monitorovat, kde jsou záchody, mohla bych být průvodce po záchodech,“ směje se zpěvačka. To, co zvenčí působilo skoro humorně, ale ve skutečnosti znamenalo roky nepohody, stresu a opatrnosti při každém delším přesunu, pracovním programu i obyčejném dni mimo domov.

Dětství plné ran

Za rozvojem potíží podle všeho nestály jen samotné fyzické obtíže, ale také silné životní rány, které Heidi zasáhly už ve velmi nízkém věku. Když jí bylo pouhých jedenáct let, přišla o maminku, která zemřela na rakovinu. Taková ztráta dítětem otřese a zanechá v něm následky na celý život. Ani doma pak nenašla bezpečné zázemí, protože vztah s otcem, který holdoval alkoholu, neměla dobrý. Právě souhra psychického napětí, bolesti a dlouho přehlížených příznaků zřejmě vedla k tomu, že se nemoc postupně rozjela naplno. Navenek přitom dál působila silně a profesionálně, takže málokdo tušil, co se v ní odehrává.

Práce navzdory bolesti

Zpěvačka nepřestala vystupovat ani v době, kdy ji nemoc trápila nejvíc. Naopak si vytvořila tvrdý režim, který jí měl pomoct zvládnout koncerty a pracovní povinnosti bez kolapsu. Sama otevřeně popsala, jak drasticky musela své tělo nutit do fungování: „Pořád lítáš na záchod a když do toho musíš pracovat, tak prostě nesmíš jíst a pít. Mě totiž rozhodila i voda. Takže když jsem měla vystoupení, tak jsem nejedla a nepila, což byla taková krutá dieta, ale zase mi to pomohlo držet linii,“ říká Heidi Janků. Z těch slov je jasné, že za udržovanou formou nestála žádná pohodlná cesta, ale velmi tvrdé omezení, které si vynutil zdravotní stav.

Okamžik kdy zpozorněla

Zlom přišel až ve chvíli, kdy už nešlo dál dělat, že se nic neděje. Heidi popsala, že teprve krev ji donutila vyhledat odbornou pomoc a začít situaci řešit opravdu vážně. Vzpomínka na tento moment je velmi silná: „Když jsem v záchodové míse zjistila, že je tam i krev, tak jsem si teprve řekla, že by se mělo něco dělat,“ vzpomíná na rok 2001, kdy poprvé vyhledala lékaře. Tehdy uslyšela jasnou diagnózu, ulcerózní kolitidu, tedy chronický zánět tlustého střeva. Nemoc sice lékaři umí tlumit, ale úplně ji odstranit nedokážou. Od té chvíle musela začít žít mnohem opatrněji a pod dohledem léčby.

Tablety které nezabraly

Po potvrzení diagnózy začala Heidi podstupovat klasickou léčbu, která ale nepřinesla klid, v jaký doufala. Místo úlevy přišly další nepříjemnosti a tělo na léky reagovalo špatně. Zpěvačka bez obalu přiznala: „Dlouhou dobu jsem jedla různé léky. Jeden čas třeba devět tabletek denně, ale bylo mi po nich špatně, zvracela jsem, takže jsem je musela vysadit,“ popsala Janků. Právě to ukazuje, jak složité bývá u podobných onemocnění najít postup, který člověku skutečně sedne. Nestačí jen dostat diagnózu a recept. Pacient často prochází dlouhým hledáním, zkoušením a zklamáním, než se vůbec přiblíží k něčemu, co mu aspoň částečně uleví.

Naděje v biologické léčbě

Když běžné léky selhaly, přešla Heidi na biologickou léčbu, která se postupně stala jedinou cestou, jež jí přináší skutečnou pomoc. Ani tady ale nešlo o jednoduchý a bezproblémový proces, protože jednotlivé varianty bylo nutné měnit podle toho, jak účinkovaly. Sama popsala: „První biologickou léčbu jsem si píchala do břicha, pak jsem chodila na infuze a teď si píchám do nohy. Zatím je to to jediné, co mi pomáhá,“ vysvětluje. Z jejích slov je patrné, že i po letech musí svou nemoc pečlivě hlídat a přizpůsobovat jí běžný život. Přesto dál koncertuje, pracuje a snaží se fungovat aktivně, i když to znamená neustálou disciplínu a pozornost.

Jídelníček který překvapí

Velké překvapení vyvolalo i to, co jí lékaři doporučili v době, kdy se nemoc ozývala nejvíc. Zatímco většina lidí považuje vlákninu za zdravý základ jídelníčku, u Heidi to bylo přesně naopak. Právě ta jí potíže zhoršovala. Zpěvačka to popsala naprosto jasně: „Dostala jsem doporučení vyhýbat se vláknině. Ta pročišťuje střeva a mě pročišťovala až moc. Vzít si jablko byl pro mě konec. Moje dieta by se měla skládat z bílého pečiva, buchet a knedlíků,“ vysvětluje zpěvačka. V klidové fázi si může dovolit víc, ale před cestováním nebo vystoupením stále pečlivě zvažuje, co si dá. I obyčejné jídlo se tak pro ni mění ve strategické rozhodnutí.

Opora po velkých ztrátách

Do zdravotního boje se navíc promítly i těžké ztráty v osobním životě. Heidi našla velké štěstí po boku Ivo Pavlíka, s nímž žila šestatřicet let, a právě on patřil k lidem, kteří o jejích problémech věděli nejvíc. Po smrti Věry Špinarové pak sledovala, jak se jeho stav zhoršuje. „Když v roce 2017 zemřela Ivošova druhá manželka Věra Špinarová, tak bylo poznat, že ho to zasáhlo a na něm bylo vidět, že chřadne,“ popsala Janků závěr života svého manžela. A bolestivé období uzavřela i další vzpomínkou: „Měly jsme v plánu, že s Věrou uděláme turné. Pak se stalo, co se stalo, a půl roku potom odešel i Ivoš,“ vzpomíná na nejtěžší období Heidi Janků. Dnes jí radost vracejí nevlastní děti, jejich rodiny i milovaný pes.

Zdroj: iDNES.cz