Bez velkých fanfár, ale s velkým odkazem. Tak by se dalo stručně popsat působení herce Miloslava Štibicha, jehož jméno si dnes připomínáme. Jeho nenápadné, ale charismatické role ve filmech jako Vesničko má středisková, Postřižiny či Vrchní, prchni! se nesmazatelně zapsaly do historie české kinematografie. Bohužel, před třiatřiceti lety odešel ze života při zdánlivě běžné operaci, když se po zákroku žlučníku neprobral z narkózy. Jak na něj vzpomínali jeho kolegové a přátelé?

Začínal v armádním souboru

Miloslav Štibich se k herectví nedostal klasickou cestou přes hereckou školu. Svoji uměleckou dráhu odstartoval jako konferenciér Armádního uměleckého souboru. Později zakotvil v Činoherním klubu v Praze, kde nejdříve působil jako rekvizitář a inspicient. Díky tomu měl možnost příležitostně vystupovat i na jevišti. Právě tam si ho všiml režisér Jiří Menzel, který mu nabídnul první filmovou příležitost. I když jeho první filmová role přišla až ve čtyřiceti letech, dokázal ji využít naplno.

Nezapomenutelný předseda JZD

Největší slávu Miloslavu Štibichovi přinesla komedie Vesničko má středisková, kde skvěle ztvárnil předsedu JZD Vojtěcha Kalinu. Jeho nenucený a přirozený projev zaujal nejen diváky, ale i filmové kolegy. Přestože jeho filmografie není rozsáhlá, každý jeho výstup byl výjimečný. Zazářil i v dalších známých snímcích jako Slavnosti sněženek či Na samotě u lesa.

Kolegové na něj vzpomínají s úctou

Herecký kolega Oldřich Vlach na něj vzpomínal slovy: „Byl to báječný člověk, se smyslem pro humor, nesmírně skromný a pokorný. Měl jsem ho moc rád. Vždycky jsem se na něj těšil. Když jsem se dozvěděl, že zemřel, byl to pro mě šok. Muselo to přijít strašně náhle.“ Štibich zemřel ve věku 63 let po operaci žlučníku, z níž se bohužel již neprobral.

Mistrovství v malých rolích

Přestože většinou nedostával hlavní role, dokázal svými výkony přitáhnout pozornost. Každé gesto, každý pohled měl přesně vypointovaný. Jak trefně poznamenal herec Petr Nárožný: „V jeho herectví bylo cosi až mystického. Hrál malé, občas i střední role. To je těžký obor. Musíte to vybalit doslova na pětníku.“ Publikum v Činoherním klubu jeho vystoupení sledovalo téměř bez dechu.

Oblíbenec mezi kolegy

Miloslav Štibich byl v divadelním kolektivu nesmírně oblíbený. Podle Petra Nárožného „neměl nepřátele, často jsme za ním chodili pro radu a on vždycky věděl, jak na to.“ Svou přirozenou laskavostí a ochotou pomáhat si získal respekt a přátelství mnoha kolegů. Mezi jeho blízké přátele patřil i Josef Abrhám.

Přátelství s Josefem Abrhámem

Právě Josef Abrhám na jejich přátelství vzpomínal velmi osobně: „Měli jsme na sebe slabost. Přes jazz, přes humor, na jevišti i soukromě. Byl moje vrba. U něj jsem si ověřoval, co mohu pustit, co bylo moc nebo akorát.“ Přiznal, že po jeho smrti mu zahrál na magnetofonu u rakve, protože nedokázal pronést ani slovo. Jejich blízký vztah a společné zážitky na jevišti i mimo něj zůstaly nezapomenutelné.

Osudová operace

Osud Miloslava Štibicha byl krutý. Podstoupil běžnou operaci žlučníku, kterou tehdy podstupovali mnozí lidé bez větších komplikací. Bohužel právě u něj došlo ke komplikaci, z narkózy se již neprobral a 22. června před 33 lety jeho život vyhasl. Pro českou kinematografii i divadelní scénu to byla bolestná ztráta.

Odkaz, který přetrvává

Přestože uplynuly již více než tři desetiletí od jeho odchodu, Miloslav Štibich v srdcích fanoušků i kolegů stále žije. Jeho výkony v českých filmových klasikách zůstávají nesmrtelné a při každém zhlédnutí znovu připomínají, jak výjimečný talent tento nenápadný herec měl.

Zdroj: cnn.iprima.cz